Lolita

Dílo patří k těm románům, které po dočtení zanechají nejprve jakýsi prchavý a nepopsatelný dojem čehosi naléhavého. Pravá katarze udeří možná až později, po prvním večeru rozjímání či po několika dnech trávení tohoto neobvyklého příběhu. Neodvratně se vetře přesvědčení, že vyprávění o silném vztahu čtyřicetiletého rozvedeného muže Humberta k dvanáctileté, dětské hravosti dosud nezbavené Lolitě patří k těm výpovědím, které se dotýkají nejnitěrnejších existenciálních problémů lidského pobývání. Je to symfonie o lásce, hříchu a osudovosti. Hlavní hrdina Humbert nepůsobí jako kladná postava, už díky jeho chladnému pojetí prvního, krátce trvajícího manželství. Zejména však technické úvahy o možnostech utopení své druhé ženy a cynické plánování a provedení závěrečného zločinu významně ubírají na možných sympatiích ze strany čtenáře. Je třeba poznamenat, že chybí i jakákoliv, byť jen pseudoracionalistická úvaha o správnosti či nesprávnosti hříchu a zločinu, tak jak ji najdeme třeba u Raskolnikova. Ve prospěch Humberta autor nabízí jediné. Absolutně hluboký cit k milované Lolitě, gejzíry láskyplných pohnutí i vášnivé touhy. To z něho dělá člověka, a to člověká milujícího, hodného úcty. Jeho láska je předkládaná jako láska camusovská, která zachrání člověka v beznadějném světě plném absurdity, konvencí, zákonů a tabu, která dá údělu člověka smysl bez nutnosti vyrábět Boha. A tak snad opravedlňuje i zločin. S takovou láskou je dovoleno vše, parafrázujeme-li Dostojevského. Na závěr je třeba zdůraznit, že velmi silný zážitek poskytuje vyprávění v první osobě, s minimem dialogů, s barvitým jazykem, s proudem metafor až snových výjevů, s detailním popisem prožitků a s veletokem nejvzněšenějších citů. Několikastránkový hluboce procítěný popis Lolitina stylu v tenisové hře je jedním z příkladů. Je pozoruhodné, že vše je řečeno bez použití jediného vulgarismu. Ne, po pornografii není v tomto románu rozhodně ani stopy. Román zřejmě oprávněně patří mezi klasiku.

Tento roman jsem precetla prakticky jednim dechem. Urcite nebudu prehanet, kdyz reknu, ze jsem nikdy necetla neco podobneho. Je to roman o vasni, ktera strhuje hlavniho hrdinu Humberta dal a dal a priblizuje ho tak stale vic k neodvratne katastrofe. Je to roman o lasce a bezmoci. Dvanactileta Dolores pripomina Humbertovi jeho davno ztracenou lasku z detstvi, Lolita vsak v Humbertovi nevidi snad ani kamarada, v jeho naruci se citi ztracena. Humbert nedokaze pochopit, ze Lolita je jenom dite, ktere po nocich place. Nedokaze rozevrit ruce a propustit ji. Snad proto od neho Lolita nakonec utika s jinym muzem, ktereho opravdu miluje, i kdyz on jeji lasku nesdili... Musim rozhodne nesouhlasit s temi, kteri tuto knihu oznacovali za pornografii nebo snad za protiamerickou literaturu. Vzdyt jedine, cim se Vladimir Nabokov provinil, bylo to, ze odkryl tak dlouho tabuizovane tema. Roman Lolita vsem velmi doporucuji, protoze presto prese vsechno je to kniha predevsim o lasce.