Vyhoďme ho z kola ven

"Zrovna tak uspí mě, až vám o tom všem povím. O nemocnici, o ní, o chlapech, a o McMurphym. Budete si myslet, že něco tak strašného se ani doopravdy nestalo, že je to příliš hrozný, aby to mohla být pravda."

Prostředí psychiatrické léčebny je pro mě ve filmu i knížce tak nějak nepatřičně, zvráceně lákavé. A ještě navíc, když je v centru vyprávění člověk, co tam nepatří. Co chce změnit zajeté pořádky. A v tobě jen trne, jak to celé dopadne. Asi spousta z vás zná adaptaci tohoto slavného románu v hlavní roli s Nicholsenem pod taktovkou pana Formana - Přelet nad kukaččím hnízdem. A možná i víte, že hlavní záporák Velká sestra je jakási analogie na komunismus. O to víc si člověk užívá anarchii, kterou do ústavu McMurphy zavede a nakonec i prožívá závěr knížky, který je tak plíživě jasný. Knížka je psaná z pohledu pacienta ústavu Indiána - (mimochodem spisovatel se soudil s producenty filmu, že to tak nedodrželi). Tím, že předstírá hluchoněmost a je všemi ignorován- jeho očima jsme svědky úplně všeho, co se děje na oddělení. Pomalý komorní rozjezd, ale postupně to nabírá rozměry antické tragédie. Z poměřování sil McMurphyho a Velké sestry a hry kdo dřív ustoupí se postupně vylupuje čím dál jasnější scénář, který je podepřen dobou, ve které žijeme a četností šťastných konců. Hrozně mě rušily halucinogenní části, jak z Mechanického pomeranče. Chápu smysl, ale bylo jich moc. Vadilo mi to přeskakování a tím tuplem v audio podobě to mátlo a člověk neměl berličku třeba v podobě odstavců. Bylo toho moc a neviděla jsem v nich smysl, dusily me a nudily. Čekala jsem na pasáže s Velkou sestrou jako maják v tom šílenství. A Velká sestra Krutovláda maskovaná sladkými větami-ve stylu - je to pro vaše dobro. Ty vyhrocené momenty, to napětí a tuhnutí v žilách a hlavně strach, který se v tobě hromadí se stejnou kadencí, jak McMurphy zvedá laťku své provokace a posouvá hranice. Až je překročí a je konec Konec, který je probíraný tak často ve škole v hodinách literatury, ale tomu osobnímu prožitku se nic nevyrovná. Ta hlavní myšlenka o bláznovství - kdo to vlastně určuje - jestli společnost nebo jednotlivec sám - ta je geniální a dlouho si ji ponesu.