Učitel jako Jean Brodieová může zásadně ovlivnit život svých žáků. Slečna Brodieová kolem sebe soustředí šestici dívek, ve kterých spatřuje určitý potenciál, a učiní z nich své důvěrnice. Třebaže její vliv nesahá za práh prvního stupně základní školy, dívky se i posléze odlišují od ostatních; zůstávají ve všeobecném povědomí zapsány jako „slečnina skupinka“ a svou neortodoxní mentorku pravidelně navštěvují. Až dokud nejlepší léta slečny Jean Brodieové nedospějí ke konci.

Slečna Brodieová je učitelka s osobitými vyučovacími a výchovnými metodami, oddaná své skupince dívek, které teprve objevují tajemství života. Má učitelskou práci ráda, stejně jako svou suitu zvídavých dívek, z nichž chce vychovat společenskou smetánku. Stále opakuje parolu o svých nejlepších letech, kdy „předává ze svého životního rozkvětu to nejlepší“, a vede své dívky, aby si uvědomily, kdy jsou v rozkvětu sil. Dívky prožívají léta vzrušujících objevů a tajemného sexu. Slečně je asi pětačtyřicet a dívkám dvanáct, vštěpuje jim, že rozkvět sil závisí na tom, jak člověk věří sám sobě a posléze své práci. Slečna ani o jednom u sebe nepochybuje. (...) Slečnu Brodieovou v třicátých letech na čas oslnili italští fašisté, pak navštívila i Německo, a byl důvod k výpovědi. Své svěřenkyně vždy podněcovala k větší vyspělosti, než jim dávala škola. Byl toto důvod, anebo slečna Brodieová byla lesbička a fašistka?

(...) Byla to nekonformní učitelka, jež válčila s vedením školy, nebo nebezpečná manipulátorka, která získávala důvěru svěřenek a pak si s nimi pohrávala? Neuchopitelnost a pochybnosti, jež vzrůstají mezi studentkami i čtenáři, ještě zesiluje úsporné vyjádření a strohý, propracovaný styl knihy. Je psána se sarkasmem a ve fragmentech vzpomínek, které se dívkám vyjevují po letech a v nichž se ukazuje, že se vlivu slečny Brodieové nikdy zcela nezbavily. Kdykoli byla Muriel Spark tázána, odpovídala, že její protagonistka nebyla klasickou silnou vůdkyní a nebudovala kult osobnosti – a že by jí dopřála odpuštění. Dnešní čtenář možná bude mít na svéráznou pedagožku rychle hotový opačný názor, na literárních kvalitách a nečernobílém podání to však nic nemění.

(...) Kniha zachycuje především zvláštní ambivalenci vztahu mezi dívkami na prahu dospělosti a jejich sebevědomou „vůdkyní“, jejíž protikladná a rozporuplná povaha se formuje vlivem nejrůznějších aspektů, očekávání a vzpomínek. Muriel Sparková dokázala vykreslit své postavy v jejich přirozenosti a lidské nedokonalosti, střídmým, přesto však propracovaným a inteligentním stylem bez patosu. Časopis Time zařadil Nejlepší léta slečny Jean Brodieové mezi sto nejlepších ang­licky psaných románů od roku 1923.

(...) Muriel Sparková ve své perfektní studii o ženě sice vysoce inteligentní a vzdělané, ale natolik přesvědčené o své pravdě a neomylnosti, že může být docela nebezpečná, přeskakuje v čase, důmyslně splétá dějové linky a prokládá je humorem i sarkasmem.

Skvěle vykreslila i charaktery šestice dívek od chytré Sandy, která se posléze stane jeptiškou, po poněkud pitomou Mary s tragickým osudem: každá je jiná, všechny přesvědčivé. A nezapomenutelné, stejně jako celá kniha.