(...) Machálkovi se podařilo velmi dobře popsat úmorný boj české protektorátní reprezentace s německou bezohledností a agresivitou, jehož důsledkem bylo i fatální zhoršování Háchova zdravotního stavu, které začalo v období po atentátu na Heydricha. Šestá kapitola (1945-2018) začíná smutným vylíčením Háchovy potupné smrti ve vězení, kdy pro nemocného starce ani prstem nehnul nikdo z těch (tj. Beneš a jeho okolí), kteří věděli o Háchových kontaktech s odbojem a jeho skutečném protiněmeckém smýšlení. Machálek tu popsal i problematickou "spravedlnost", organizovanou politiky, kteří válku přežili v relativním bezpečí emigrace. Poukázal i na tragédii Edvarda Beneše, jemuž se nakonec jeho námluvy s komunisty krutě nevyplatily. Nakonec podrobně vylíčil půlstoletí soustavné Háchovy dehonestace i nelehké úsilí o nápravu pokřiveného historického vědomí po roce 1989.