Temná věž V. - Vlci z Cally

Pátý díl série je knihou, která pěkně odsýpá. V některých předchozích dílech jsme možná mohli mít pocit jisté zdlouhavosti, či hlušších míst, ale určitě ne zde. Celá Kingova sága je jako jiné jeho knížky - příběh se pomalu a ztuha rozbíhá, aby nakonec získal závratné tempo, které spěje do velkolepého finále. A Vlci z Cally jsou takoví sami o sobě. Dokonce by se dalo říct, že tento příběh je ze všech nejuzavřenější a nejcelistvější, možná by se dal číst i sám o sobě (pokud by vám nevadilo, že z poloviny nebudete tušit o čem se mluví a že závěr počítá s okamžitým čtením dalších dílů). Už od začátku je jasné o co půjde v závěru - o boj Rolandova ka-tet s městečkem Callou po boku proti děsivým nájezdníkům Vlkům z Hromové tišiny. A toho se i dočkáme. Ano, před tím musíme zvládnout 600 stran nejrůznějších vyprávění, odboček, vzpomínek a příhod, ale takový už King je - k apokalyptickému vyvrcholení spěje po krůčkách. Nic v knize nepřeskakujme. Ponořme se do ní až po uši a budeme se zapomínat nadechnout. A než se vzpamatujeme, bude všechno za námi. Možná mohl být závěrečný boj s Vlky delší. Rolandovci je vyřídili až moc hladce. Také mě (mile) překvapil malý počet zabitých kladných hrdinů, k těm se občas King zachovává víc než krutě. Ale knížka jako celek mě prostě nadchla. Pozornému čtenáři neujde celá řada odkazů na díla jiných autorů i Kinga samotného. Ušetřen nebyl ani Harry Potter (i když šlo o kingovskou 'poctu' - nezbedná a roztomilá Zlatonka používaná při famfrpálu je zde Zlá Tonka, která vás při zásahu roztrhá na kusy). Takže otálíte-li s rozečtením tohoto díla, má rada zní: Pojďme dál po Stezce paprsku!