Nezavršitelnost spravedlnosti

(...) Kniha je reflexí kritického čtení klasických textů, která je zároveň osobitá a osobní, ovlivněná autorovou životní zkušeností s komunismem a postkomunismem v Česku. (...) Autor v ní čtenářům předkládá vnitřně konzistentní pojetí, které je prosté přitakávání oborovým autoritám a kritické k současným podobám moci, práva a spravedlnosti. Fikce nazývá fikcemi, a to i tam, kde to – např. u společenskosmluvních teorií a u tématu diskrece soudcovského rozhodování – nepatří ke kánonu. Nejen tím je kniha relativně originální

(...) Kniha je reflexí kritického čtení klasických textů, která je zároveň osobitá a osobní, ovlivněná autorovou životní zkušeností s komunismem a postkomunismem v Česku. Autor v ní podává a rozvíjí své pojetí toho, co jeho slovy „je spravedlnost, jak se jí dosahuje, jak se jí vyhýbá, jak souvisí s právem i mocí“. Podle samotného autora je kniha určena především těm, kteří o spravedlnosti uvažovali nikoli profesně, ale proto, že akcent na toto téma byl jedním ze způsobů, jak se vyrovnat s vytrpěným bezprávím a nespravedlností. Tomu odpovídá i to, že kniha je napsána jasným a srozumitelným jazykem, což je vlastnost, kterou většina pojednání o spravedlnosti právě nevyniká. Přesto nejde o knihu zcela jednoduchou, protože autor své myšlenky často vyjadřuje metaforicky či v paradoxech a protikladech, které se nesnaží definitivně vyřešit.