Foukneš do pěny

Příběh Vladěny, které bude brzy padesát. Sedne do auta a rozhodne se ujet všemu – manželovi, matce, dceři a celkově životu, který doposud vedla. Nebude to lehká jízda, i přesto Vás Vladěna vezme s sebou.

Tak tato kniha mě fakt dostala. Absolutně jsem nečekala to, co mi přinesla. Ostatní knihy autorky jsem četla již před delší dobou, vím, že byly dobré, ale nic hlubšího ve mně nezanechaly. Ovšem toto, to byla skutečně jízda.

Prvních deset stránek jsem v tom měla trošku chaos, ale pak jsem se do toho ponořila a neskutečně mě bavilo, jak se dají popsat pocity, emoce, úzkosti a prostě život, který nebyl jednoduchý a s Vladěnou se nepáral. Občas Vám nějaká věta nedá úplně smysl, ale o pár stránek dál Vám to zapadne přesně tam, kde to má být.
Neskutečně trefné a vtipné hlášky ze života, jak to prostě je, nelehký vztah s matkou, s dcerou i s manželem. To, jak se historie v rodině vlastně opakuje. Šokující odhalení. Navíc k tomu road movie a pro mě kniha, kterou jsem si maximálně užila.

Nepředpokládám, že to něco předá mladším ročníkům, ale pro ženy, co už mají něco odžito, je to dokonalé. Nečekejte nějaký hezky uspořádaný příběh, ale proud myšlenek, pocitů a vzpomínek, které se všechny snaží Vladěna urovnat a uchopit a autorka je na nás chrlí rychlostí blesku a nenechá nás vydechnout.

Uznávám, že to není kniha pro každého, ale pokud se Vám trefí do vkusu, budete nadšeni.

První půlka chaotická, vodopád neuspořádaných myšlenek, což by samo o sobě nevadilo, kdyby člověku sedla hlavní postava, okolo které se točí celá kniha.
Ale nešlo mi s ní sympatizovat ani za nic. To přišlo kapku až v druhé části, kde člověku dodatečně začne minulost a osobnost této osoby dávat hlavu a patu.
Takže, určitě je to lepší, než Veselí, ale ta plochost příběhu a chlad na každé straně jejich knih je tu pro mě pořád.
Vyskytly se zde sem tam absurdní situace, kterým se člověk zasměje a pár odstavců bylo i na zapsaní pro svou hloubku, ale jako celek to na mě nezafungovalo, takové nafouklé nic....jako když foukneš do pěny.