Škola od svatého Norberta

Huh! Myslel jsem si, že to bude jen nějaká literárně zpracovaná odvrácená tvář normalizace – což tedy také asi je – a trochu nostalgicky zpracované vzpomínky na dobu dětství stráveného ve školních škamnách. Chyba lávky! Nekompromisní a zároveň velice trefné vyprávění o tom, co husákovské školství přinášelo – a ještě víc, co odpuzovalo – mladého adepta vědění i života, odkojeného dobrodružnou literaturou. A jak mu jeho okolí zároveň přinášelo pocit svobody v nesvobodné době. Strašnice, Břevnov i Petřiny jsou místem, kde si i v normalizační práchnivosti dokázal člověk najít smysl pro dobrodružství a relativně svobodný život. Jistě, někdo s tím nemusím souhlasit, protože autorovy vzpomínky jsou výjimečné, ale v tom je právě jedna z hlavních předností této knihy: ukázat, že i v normalizační šedi si mohl člověk (pozor! i mladý člověk!) uchovat tvář, o to významněji to působí při všech retro rádoby vzpomínkách na krásnou dobu normalizačního bezčasí. Přestože jsem vyrůstal až v osmdesátých letech, některé věci se za Husáka neměnily; ne, že bych se v ukázkách úplně viděl, ale byly mi docela povědomé.
P. S.: Na konec musím upozornit na výstižnou závěrečnou charakteristiku Egona Bondyho jako člověka i jako umělce. Nejsem si úplně jistý, jestli do této knihy úplně patřila, ale díky za ni!
Petr Bažant