(…) Popisuje trnitou cestu hledání – například s pomocí literárních autorit – sebe sama, aby nakonec zjistila, že se psaní pro ni stalo tím, co dává tvar jejímu „věčnému ztrácení a nalézání rovnováhy“. Dává dohromady skládačku a zároveň se těší, až ji rozloží. „A tak se mi milostný román začíná líbit až tehdy, když se stane románem nemilostným. Detektivka se mi začíná líbit až ve chvíli, kdy vím, že vrah nebude nikdy odhalen... A postavy? Když jsou až průzračně konzistentní, připadají mi falešné, zamiluji si je až ve chvíli, kdy něco řeknou a pak udělají pravý opak...“
Kniha esejů Eleny Ferrante Na okraji, kterou v překladu Sarah Baroniové vydalo nakladatelství Prostor, má podtitul O potěšení z četby a psaní. A opravdu, ponořit se aspoň trochu do duševních pochodů autorky, která si získala tak velkou světovou pozornost čtenářek, je stejně napínavé jako její hledání.