V textu Psaní a trápení autorka odhaluje svůj respekt k řádu snoubený s potřebou chaosu. V pojednání Akvamarín líčí svou mladickou vášeň pro skutečné věci a sklon k realističnosti. V části Příběhy a já přemýšlí o „krásné a zásadní“ knize Vlastní životopis Alice B. Toklasové, v níž si americká spisovatelka Gertruda Steinová přivlastnila hlas a životní příběh své partnerky a múzy. V závěrečném eseji Dantovo žebro Ferrante analyzuje vliv italského básníka na svou tvorbu a přemítá, proč jeden uspěje a druzí selhávají.

Elenu Ferrante vždy zajímal proces, jak se realita přetváří v umění: Kdo může vyprávět čí příběh? Co když příběh, který vyprávím, nikam nevede? Proč je paralyzující vyprávět přesně podle skutečnosti? Tyto otázky se vynořují v autorčině nové knize Na okraji, v níž odhaluje, jak se formovalo její psaní, a své názory na literaturu. Obsahuje tři přednášky o tématech spojených s její tvorbou, které napsala na žádost Boloňské univerzity, a jednu esej Dantovo žebro, napsanou pro konferenci o Dantovi Alighierim.

Název Na okraji vyjadřuje autorčino ztrácení a nalézání rovnováhy, při němž dává dohromady dílky skládačky a zároveň čeká, že ji vzápětí zase rozloží. Ferrante filozofuje o povaze psaní a současně poskytuje praktické rady, resp. nástin toho, co se naučila a jak jí to pomohlo (a tím i jak by to mohlo pomoci komukoli jinému). Mezi její tipy mj. patří: Studujte díla svých oblíbených autorů a hledejte v nich "bohatý repertoár triků", jejichž umné použití dokáže ve čtenáři vyvolat dojem, že to, co se v knize píše, se přesně tak i stalo.

Dílo Na okraji pojednává o tom, jak obtížné je vyprávět příběh, a přitom umocňuje touhu po něm.