Hamnet

Maggie O’Farrell představuje fiktivní příběh inspirovaný životem Williama Shakespeara, jeho seznámení s výjimečnou ženou Agnes, jejich okamžiky štěstí, když se jim narodí první dcera a poté dvojčata, chlapec a děvce. Radost však jedenáct let od narození dvojčat vystřídá smutek. V zemi totiž řádí dýmějový mor. Dlouhou a do detailů popsanou cestu podstoupí opičí blecha z alexandrijského přístavu nesoucí nebezpečnou nemoc. Potomci jejich potomků se dostanou až do Stratfordu a nákaza si vybere dům Williama a Agnes. Milovaný syn Hamnet moru podlehne a nic už není, jak bylo dříve. Agnes po smrti syna chřadne, její muž nalézá uplatnění a úspěch u divadelní společnosti v Londýně a několik let od oné tragédie napíše jedno ze svých největších děl, Hamleta.
Hamnet je velmi silný, dojemný a hlavně čtivý historický román. Díky perfektně popsaným scénám se čtenář ocitá v Anglii v 16.století, cítí vůni bylin, štěstí, ale také bolest a žal, které s sebou přináší nelehká doba. A nad těmi všemi událostmi se vznáší něco tajemného, na co možná bude čtenář myslet i dlouho po přečtení této knihy.

Lucka z Brna

Knížka, které větu z obálky - Kniha roku 2020 ve VB - opravdu věřím a moc bych jí přála úspěch i nás. Připomněla mi v paletě postav a jejich rázovitosti román Malá. Taky hlavně těží z doby, kdy se odehrává a z kouzla země - jen tady je to Anglie. A o čem vůbec je, že? První mě zmátl název a já se připravovala na příběh ryze syna dramatika, jehož dílo miluju. (A Hamleta především) Ale hned zkraje se ukázalo, že se pletu. Je to hodně barvitá kniha, živočišná, zapojující všechny toje smysly při hltání každé stránky. Jak když se zakousneš do šťavnatého jablka a občas narazíš na shnilou část. Vzbuzuje emoce a nenechá tě chladným. Chceš hned vědět, jak to dopadne s tím klukem, co volá o pomoc a nikdo nikde, jak to safra bylo s jeho rodičema. A začne ti být jedno, že to chaoticky skáče mezi roky a postavama a v obchodě bys váhal mezi regálem světovka nebo román pro ženy. Ten příběh je podán tak chytlavě, něžně a se smělou vervou a polehounku se stává hlavně příběhem Agnes. Kdy se její svět upřímnosti a nadšenosti střetává se sešněrovaností a pomalu se mění. A pak stránky najednou nejsou plné ženy, která kráčela po světě se sebejistotou a grácií.... někde se ztratí. Ta nevyhnutelnost tragédie mi způsobovala mrazení v zátylku každou jednotlivou stránku. Opravdu je to krásný román plný lásky i bolesti.