(…) Primární potíž spočívá v tom, že anotace českého vydání jej označuje za vhodného pro čtenáře všeho věku, a dokonce za dojemný příběh s "poetickým vyzněním a nepominutelným filozofickým přesahem". Opravdu? Nejhlubší moudra, ke kterým se pročteme, zní: "Četba tu není jen od toho, aby ti při ní bylo dobře nebo aby ti bušilo srdce napětím. Jsou i knížky, u nichž musíš bedlivě zkoumat řádek po řádku, číst ty samé věty znovu a znovu a s hlavou v daních se usilovně snažit, abys je konečně pochopil."

Kocour, který zachraňoval knihy, takovým titulem rozhodně není, i když proti této pravdě se nedá namítnout ani ň - snad jen že ji každý dospělejší čtenář zná.

Pokud si ale uvědomíme, že kniha s hrdiny ve školním věku je správně určena stejně starým, tedy začínajícím čtenářům, má smysl si připomínat i to, že literatura může člověku rozšiřovat obzory. Kocour, který zachraňoval knihy, to poměrně pěkně říká. Jen takovou knihou rozhodně není.

Středoškolák, samotář a knihomol Rintaró Nacuki vyrostl v dědečkově knihkupectví. Po jeho smrti se zdá, že bude muset milovaný obchod zavřít. V té chvíli se však objeví mluvící kočka, aby ho vzala na poslední literární dobrodružství. Společně se vydávají osvobodit osamělé knihy z tajemných „labyrintů“ před lidmi, kteří je vězní, vytěžují rychločtením nebo zneužívají jako zboží určené ke konzumu. Rintaro musí „pány labyrintů“ přesvědčit, k čemu knihy jsou, přičemž se na této cestě dozví mnohé o sobě, zjistí, že není tak sám, a možná získá i první lásku, spolužačku Sajo. V příběhu, který svou strukturou připomene pohádkové putování nebo nověji videohru, zaznějí pochopitelně i mnohé odkazy na jména světové (zejména západní) literatury a výsledkem je dojemný alegorický příběh o fantazii, odvaze, péči o druhé a síle i smyslu knih. Je přístupný, ale před zařazením na polici „kočičí červené knihovny“ ho chrání lehce filozofický přesah i bohatý jazyk, satirické postřehy ohledně stavu nakladatelského byznysu a kritika současné kultury, jež ztěžuje soustředěné čtení. Světový bestseler od autora, který je profesí lékař, jedna z recenzí nazvala „šantou pro vášnivé čtenáře a milovníky koček každého věku“. X

(...) Moudré myšlenky zabalené v jednoduchém až pohádkovém příběhu mají zvláštní půvab a už chápu, proč byla kniha přeložena do více než třiceti jazyků a stala se světovým bestsellerem. Je psána s lehkostí, za což samozřejmě patří dík i překladateli Tomáši Jurkovičovi. A ještě něco, Kocour, který zachraňoval knihy je knížkou pro čtenáře bez rozdílu věku. Fantazie totiž nemá hranice. Ani ty věkové.

Kocour, kluk a knihy. Text na pomezí žánrů i širšího spektra předpokládaného věku čtenářů, který z japonštiny přeložil Tomáš Jurkovič, už je ve světě bestsellerem. Napínavé čtení o tom, jak osiřelý chlapec s pomocí kouzelného kocoura zachraňuje svazky z opuštěného knihkupectví svého zesnulého dědečka, je dalším úspěšným románem oceňovaného lékaře, spisovatele a scenáristy Sósuke Nacukawy (* 1978). Středoškolák Rintaró si připomíná dědova slova o tom, že ve starých spisech, které se k nám dostaly přes propast věků, je veliká síla a ohromná moc a čím víc jich člověk přečte, tím víc získá přátel, kteří jej dokážou povzbudit. Poslechne tedy výzvu zvláštního (mluvícího) kocoura a vydá se s ním na dalekou, dobrodružnou, poučnou a hravou výpravu – svět je totiž plný osamělých knih, jež zůstaly nepřečtené a nemilované, a kocour a Rintaró je musí osvobodit od majitelů, kteří je zanedbávají. Jak připomínají i recenze, jde o příběh poetický, dojemný, s filozofickým přesahem, čtivý a vhodný pro čtenáře každého věku.

Osiřelý chlapec spolu se svým kočičím průvodcem plní úkoly v magických labyrintech, do nichž ho zavede tajná chodba dědečkova antikvariátu. Současný japonský spisovatel Sósuke Nacukawa napsal čtivý alegorický příběh o hledání smyslu života i smyslu literatury.