Filosofie moderní písně

(…) Zadruhé je název knihy zavádějící proto, že vybrané písně si asi jen tak někdo nespojí se slovem moderní. Ve výběru převažují padesátá, šedesátá a sedmdesátá léta, a pokud se někdy přece jen přehoupneme přes přelom milénia, zůstaneme na jeho samém okraji – jako je tomu s písní Doesn’t Hurt Anymore od Johna Trudella z roku 2001 či Dirty Life and Times od Warrena Zevona z roku 2003. V knize nepřekvapí kapitoly věnované Elvisovi či Hanku Williamsovi. Co je naopak pro toho, kdo o Dylanovi někdy něco přečetl, šokující, je naprostá absence Woodyho Guthrieho. Což spolu s provokativním názvem člověka dráždí k otázce: Co tím vším vlastně Dylan myslel? Odpověď je jednoduchá: Těžko říct. Tak jako nelze uspokojivě odpovědět na otázky, proč Bob Dylan během koncertů dekonstruuje vlastní písně tak, že je ani nejvěrnější fanoušci obvykle nepoznají, i Filosofie moderní písně nakonec především dráždí tím, že ji nejsme schopní jednoduše uchopit. (…)