Nejnovějšímu Rudišovu železničnímu opusu sice chybí pevnější rámec, ve sledu asociací se čtenář přesto neztratí. Není přitom nutné patřit k milovníkům železnic ani ke každodenním cestujícím.

Spisovatel Jaroslav Rudiš ve své první faktické knize Návod k použití železnice opřádá předmět své fascinace pestrým předivem reálných i fiktivních příběhů. Vytváří tak svébytné železniční univerzum, v němž jsou vlaky, koleje a jízdní řády tím hlavním objektem zájmu. Či spíše posedlostí.

Rudiš totiž přes železnici filtruje naprosto všechno, celý svět. Vlaky mu znějí v hudbě, přibližují mu literaturu, výtvarné umění, divadlo i film. Kde je vlak, je porozumění, základní pochopení. Kudy vede železnice, kde stojí nádraží, kde tikají nádražní hodiny, tam je harmonie, klid a mír – tam je svět v pořádku.

Návod k použití železnice Jaroslava Rudiše je skutečně návod. Ne však ve smyslu příručky k obsluze, ale ve významu navádět k něčemu, svádět. V tomto případě ne na scestí, ale na koleje, ony stříbrné rovnoběžky potkávající se v nekonečnu nebo ještě lépe v nádražní restauraci stanice Jedlová pod Jiřetínem, v Terstu nebo pařížském Gare du Nord.

Návod k použití železnice je kniha, kterou si fanoušci Jaroslava Rudiše ve skrytu duše přáli a jež u autora, milovníka vlakové dopravy, nejspíš léta zrála. A uzrála.