Rushdie získal Andersenovu cenu

Takhle odpověděl autor na jednu z otázek v rozhovoru se svým českým překladatelem Pavlem Dominikem:

Co vy sám ve svých dílech považujete za důležitější, kvalitnější, originálnější: vyprávění reálných příběhů z Indie, nebo ony fantastické momenty?

Ve dvacátém století se literatura rozdělila na dvě části: na takzvanou uměleckou literaturu a na jednoduché narativní romány. Někdy v období modernismu přestala vyprávět příběhy a jediní, kdo v tom pokračovali, byli autoři populárních žánrů, jelikož ti nic jiného ani neuměli. Na začátku mé spisovatelské dráhy se mě zmocnil nutkavý pocit, že je třeba tyto oblasti znovu spojit, vrátit románu silnou vyprávěcí linii, aniž bych přitom musel rezignovat na objevy učiněné modernisty. Velmi prahnu po vyprávění příběhů, po vyprávěcí linii která se opírá o nějakou prožitou zkušenost. Zároveň jsem byl dlouho inspirován autory magického realismu Borgesem, Garcíou Márquezem či Gůnterem Grassem. Poslední dobou se však od tohoto typu literatury odpoutávám a více se soustřeďuji na realitu, především na charaktery svých postav. Dá se říci, že román Zem pod jejíma nohama je posledním projevem oné mé první, fantastičtější tváře, zatímco právě vydaná Zuřivost se už více věnuje lidským povahám a vztahům.