Než vyrazíte za opeřeným hadem - třeba na Dušičky s cukrovými lebkami

/ Dana Trávníčková

Kdo by nechtěl za hranice všedních dnů? Kdo by nechtěl někdy letět až za oceán? Navíc když "všichni jsou už v Mexiku, buenos dias já taky jdu!" A do letadla si s sebou můžete vzít cesto-faktopis Dany Trávníčkové Příběh Mexika, zemí Střední Ameriky a Karibiku.
Kdo by nechtěl za hranice všedních dnů? Kdo by nechtěl někdy letět až za oceán? Navíc když "všichni jsou už v Mexiku, buenos dias já taky jdu!" A do letadla si s sebou můžete vzít cesto-faktopis Dany Trávníčkové Příběh Mexika, zemí Střední Ameriky a Karibiku.

Když zůstaneme u Mexika ( protože v knize jsou zajímavosti i užitečné informace také o Guatemale, Belize, Salvadoru, Hondurasu, Nikaragui, Kostarice a Panamě), tak pár faktů a cestovatelských postřehů:

Mexiko je z civilizačního a kulturního hlediska jednou z nejúžasnějších zemí. Na návštěvníka se ze všech stran valí nepřeberné množství historických a dalších informací, které bez předchozí přípravy nejste na místě schopni vstřebat. Historie a další fakta o Mexiku jsou ale natolik vzrušující, že se při čtení literatury, které je u nás na trhu dnes dost, nikdo nebude nudit. To je rada pro ty, kteří se do Mexika chystají fyzicky, i pro ty, kteří se tam chystají  „myší po internetu“.

Několik zajímavých mexických zastavení:

CIUDAD DE MEXICO (MEXICO CITY) je mexická metropole, která je se svými 20-28 miliony obyvatel (podle různých zdrojů) uváděna jako největší město na světě. Hlavní město Mexika je historickou křižovatkou tří kulturaztécké (leží na místě bývalé aztécké metropole Tenochtitlán), iberské (španělské, koloniální) a moderní mexické.

Srdcem města je NÁMĚSTÍ ZÓCALO, na kterém se nachází mnoho důležitých objektů. Jedním z nich je katedrála, která byla postavena – jako asi všechny mexické chrámy – na základech starých předkolumbovských chrámů. V případě města Mexika chrámů aztéckých.

Kanály a plovoucí zahrady Xochimilca  jsou posledním pozůstatkem kdysi velikého jezera, na kterém Aztékové budovali v podobném „benátském“ stylu svůj Tenochtitlán. Dnes je to místo pro hezké trávení času na loďkách, s dobrým jídlem, za doprovodu hudebních kapel mariachis (které jezdí na svých loďkách).

CUERNAVACA je milé městečko zvané „město věčného jara“.  Leží v krásné subtropické přírodě a bylo vždy oblíbeným letoviskem vládních špiček – od doby aztéckého státu, Cortése a dalších koloniálních mocných postav, až po císaře Maxmiliána Habsburského.

Dnes je Cuernavaca rekreačním cílem bohatých obyvatel hlavního města. Kromě jiného jsme tu navštívili katedrálu a františkánský klášter..

Při této příležitosti je čas se zmínit o tom, že jsme v Mexiku zažili svátek Dušiček, které tady mají úplně jiný charakter než u nás: pečou se a prodávají sladkosti ve tvaru lebek, všude jsou vidět veselí kostlivci, v každé domácnosti či kostele nebo hotelu je „oltář“ pro zemřelé, ke kterému se přikládá všechno, co lidé obecně či konkrétní lidí měli rádi. Tedy i láhve s něčím dobrým, plno jídla, hračky, apod. Hřbitovy jsou plné lidí, kteří tam u hrobek svých blízkých a vlastně spolu s nimi hodují a veselí se. Vše je vyzdobeno květinami, především žlutooranžové barvy. Ženy a holčičky se krásně oblékají.

SAN CRISTÓBAL DE LAS CASAS, ležící ve výšce 2200 metrů je „hlavním indiánským městem“.

San Cristóbal leží v oblasti zvané TERRA FRÍA neboli studená země. Bývala zanedbávanou oblastí Guatemaly až do roku 1824, kdy se připojila ke svobodnému Mexiku. Asi čtvrtina zdejšího obyvatelstva jsou čistokrevní potomci Mayů, u ostatních došlo v průběhu staletí k míšení mayské a španělské krve. Dochovaly se zde desítky indiánských jazyků i původní životní styl. Jednotlivé vesnice, vzdálené od sebe třeba i jen pár kilometrů, se od sebe mohou výrazně odlišovat jazykem, oděvem, svými patrony a způsobem života.

 

Navštívili jsme dvě pozoruhodné vesnice, zachovávající si původní tradice. První byla CHAMULA, a ta byla velmi osobitá. Vše bylo tady dost pochmurné. Zamračení lidé byli v mnoha případech oblečeni do černých ovčích roun. Jejich fotografie nehledejte. Fotografovat se tu skoro vůbec nesmí, a byli jsme důrazně upozorněni, abychom zákaz ve vlastním zájmu nepřestupovali. To se tu pak s nikým nemazlí. Nám ale stačilo se na ty lidi podívat, a nic takového nás ani nenapadlo. Žádný z nich se neusmívá ani na zakoupených pohlednicích s místním karnevalem.

Chamula je náboženským centrem vyznání zvláštního druhu. Kostel zvenčí vypadá jako katolický, ale uvnitř vládnou šamani. Dovnitř jsme směli, a je to opravdu tak.

 

Další články

S režisérkou Helenou Třeštíkovou se známe docela dlouho, zhruba třicet let. Poprvé jsme se potkali na sklonku starého režimu, v dobách, kdy ještě existovala projekční síť Krátkého filmu v Praze v Jilské ulici.
Aktuality

Pavel Kosatík o Sběrné knize

S režisérkou Helenou Třeštíkovou se známe docela dlouho, zhruba třicet let. Poprvé jsme se potkali na sklonku starého režimu, v dobách, kdy ještě existovala projekční síť Krátkého filmu v Praze v Jilské ulici.
 | Pavel Kosatík
V neděli 22.10. 2017 převzal Jáchym Topol na Nové scéně Národního divadla Státní cenu za literaturu, již obdržel za letošní román Citlivý člověk s přihlédnutím k dosavadnímu dílu. Za překladatelské dílo (Saul Bellow, Jane Austenová...) získala ocenění posmrtně Eva Kondrysová.
Aktuality

Státní cena za literaturu 2017: Jáchym Topol

V neděli 22.10. 2017 převzal Jáchym Topol na Nové scéně Národního divadla Státní cenu za literaturu, již obdržel za letošní román Citlivý člověk s přihlédnutím k dosavadnímu dílu. Za překladatelské dílo (Saul Bellow, Jane Austenová...) získala ocenění posmrtně Eva Kondrysová.
 | Tomáš Weiss
„Kniha Každý něco tají je příběh dvou herců pronásledovaných bulvárním tiskem. Inspirovaly mne příběhy kamarádů. Já osobně s bulvárem zkušenosti nemám,“ říká Andrea Sedláčková s úlevou. Nad způsoby českého bulváru lomí rukama.
Aktuality

Andrea Sedláčková, autorka Velkého knižního čtvrtku, jako Host do domu na Českém rozhlasu

„Kniha Každý něco tají je příběh dvou herců pronásledovaných bulvárním tiskem. Inspirovaly mne příběhy kamarádů. Já osobně s bulvárem zkušenosti nemám,“ říká Andrea Sedláčková s úlevou. Nad způsoby českého bulváru lomí rukama.