Když zůstaneme u Mexika ( protože v knize jsou zajímavosti i užitečné informace také o Guatemale, Belize, Salvadoru, Hondurasu, Nikaragui, Kostarice a Panamě), tak pár faktů a cestovatelských postřehů:

Mexiko je z civilizačního a kulturního hlediska jednou z nejúžasnějších zemí. Na návštěvníka se ze všech stran valí nepřeberné množství historických a dalších informací, které bez předchozí přípravy nejste na místě schopni vstřebat. Historie a další fakta o Mexiku jsou ale natolik vzrušující, že se při čtení literatury, které je u nás na trhu dnes dost, nikdo nebude nudit. To je rada pro ty, kteří se do Mexika chystají fyzicky, i pro ty, kteří se tam chystají  „myší po internetu“.

Několik zajímavých mexických zastavení:

CIUDAD DE MEXICO (MEXICO CITY) je mexická metropole, která je se svými 20-28 miliony obyvatel (podle různých zdrojů) uváděna jako největší město na světě. Hlavní město Mexika je historickou křižovatkou tří kultur – aztécké (leží na místě bývalé aztécké metropole Tenochtitlán), iberské (španělské, koloniální) a moderní mexické.

Srdcem města je NÁMĚSTÍ ZÓCALO, na kterém se nachází mnoho důležitých objektů. Jedním z nich je katedrála, která byla postavena – jako asi všechny mexické chrámy – na základech starých předkolumbovských chrámů. V případě města Mexika chrámů aztéckých.

Kanály a plovoucí zahrady Xochimilca  jsou posledním pozůstatkem kdysi velikého jezera, na kterém Aztékové budovali v podobném „benátském“ stylu svůj Tenochtitlán. Dnes je to místo pro hezké trávení času na loďkách, s dobrým jídlem, za doprovodu hudebních kapel mariachis (které jezdí na svých loďkách).

CUERNAVACA je milé městečko zvané „město věčného jara“.  Leží v krásné subtropické přírodě a bylo vždy oblíbeným letoviskem vládních špiček – od doby aztéckého státu, Cortése a dalších koloniálních mocných postav, až po císaře Maxmiliána Habsburského.

Dnes je Cuernavaca rekreačním cílem bohatých obyvatel hlavního města. Kromě jiného jsme tu navštívili katedrálu a františkánský klášter..

Při této příležitosti je čas se zmínit o tom, že jsme v Mexiku zažili svátek Dušiček, které tady mají úplně jiný charakter než u nás: pečou se a prodávají sladkosti ve tvaru lebek, všude jsou vidět veselí kostlivci, v každé domácnosti či kostele nebo hotelu je „oltář“ pro zemřelé, ke kterému se přikládá všechno, co lidé obecně či konkrétní lidí měli rádi. Tedy i láhve s něčím dobrým, plno jídla, hračky, apod. Hřbitovy jsou plné lidí, kteří tam u hrobek svých blízkých a vlastně spolu s nimi hodují a veselí se. Vše je vyzdobeno květinami, především žlutooranžové barvy. Ženy a holčičky se krásně oblékají.

SAN CRISTÓBAL DE LAS CASAS, ležící ve výšce 2200 metrů je „hlavním indiánským městem“.

San Cristóbal leží v oblasti zvané TERRA FRÍA neboli studená země. Bývala zanedbávanou oblastí Guatemaly až do roku 1824, kdy se připojila ke svobodnému Mexiku. Asi čtvrtina zdejšího obyvatelstva jsou čistokrevní potomci Mayů, u ostatních došlo v průběhu staletí k míšení mayské a španělské krve. Dochovaly se zde desítky indiánských jazyků i původní životní styl. Jednotlivé vesnice, vzdálené od sebe třeba i jen pár kilometrů, se od sebe mohou výrazně odlišovat jazykem, oděvem, svými patrony a způsobem života.

Navštívili jsme dvě pozoruhodné vesnice, zachovávající si původní tradice. První byla CHAMULA, a ta byla velmi osobitá. Vše bylo tady dost pochmurné. Zamračení lidé byli v mnoha případech oblečeni do černých ovčích roun. Jejich fotografie nehledejte. Fotografovat se tu skoro vůbec nesmí, a byli jsme důrazně upozorněni, abychom zákaz ve vlastním zájmu nepřestupovali. To se tu pak s nikým nemazlí. Nám ale stačilo se na ty lidi podívat, a nic takového nás ani nenapadlo. Žádný z nich se neusmívá ani na zakoupených pohlednicích s místním karnevalem.

Chamula je náboženským centrem vyznání zvláštního druhu. Kostel zvenčí vypadá jako katolický, ale uvnitř vládnou šamani. Dovnitř jsme směli, a je to opravdu tak.