Ilustrátoři ze Lvova a jejich zajímavé knihy o oku a uchu

/ nakl. Argo, Tomáš Weiss

Když mluví, dávají Andrij Lesiv a Romana Romanyšyn logicky přednost ukrajinštině před ruštinou, zvlášť dnes, kdy ruský agresor sebral Krym a okupuje část východu země. Jejich výtvarný jazyk je ale mezinárodní a jak sami říkají, jsou rádi, když se jejich knihy v Rusku objevují. Na Slovensku jim už také vyšla jejich kniha Vojna, ktorá zmenila Rondo, což je pohled na válku dětskýma očima. Kreslili ji právě za probíhající ruské agrese vůči Ukrajině.
Když mluví, dávají Andrij Lesiv a Romana Romanyšyn logicky přednost ukrajinštině před ruštinou, zvlášť dnes, kdy ruský agresor sebral Krym a okupuje část východu země. Jejich výtvarný jazyk je ale mezinárodní a jak sami říkají, jsou rádi, když se jejich knihy v Rusku objevují. Na Slovensku jim už také vyšla jejich kniha Vojna, ktorá zmenila Rondo, což je pohled na válku dětskýma očima. Kreslili ji právě za probíhající ruské agrese vůči Ukrajině.

Tak to vidím

Originálně pojatá, ilustrovaná naučná kniha o zraku rozhodně oko čtenářů potěší. A malý i velcí se v ní dozvědí, jak zrak funguje, co znamená vidět, co znamená nevidět, jak je svět barevný, co všechno se v něm dá spatřit, co naopak zůstává očím skryto (třeba duše nebo černá díra!), jak se to dá zachytit v obrazech, co je iluze, a taky, že svět je mnohem hezčí, když se na něj nekoukáme jen svýma očima.

Nahlas, potichu, šeptem

Kniha ukrajinského dua se věnuje dalšímu lidskému smyslu: sluchu. Je plná zvuků, hlasů, tónů a slov. Jak funguje lidské ucho? Jak se vytváří hudba? Slyší člověk a zvířata stejně? Kolik je lidských jazyků? A můžeme se domluvit i beze slov? A co když někdo neslyší? Svět kolem nás drnčí, cinká, halasí, šeptá, vzdychá, klape, křupe, až z toho brní uši. A někdy je lepší poslouchat ticho.

 

 

 

Další články

Tato roztomilá série potěší každého. Je hravá, ale zároveň v sobě skrývá moudrost. Často nám může pomoci vidět věci a události tak trochu z nadhledu. Veselé obrázky doplněné krátkým textem jsou pro pobavení, slouží k zamyšlení a zalíbení v nich mohou nakonec najít i ti, kteří neradi čtou.
Aktuality

Člověk-lama, člověk-jednorožec, člověk-mořská panna

Tato roztomilá série potěší každého. Je hravá, ale zároveň v sobě skrývá moudrost. Často nám může pomoci vidět věci a události tak trochu z nadhledu. Veselé obrázky doplněné krátkým textem jsou pro pobavení, slouží k zamyšlení a zalíbení v nich mohou nakonec najít i ti, kteří neradi čtou.
 | nakl. Alpha book
Hermína Franková (1928) debutovala v časopisech Host do domu a Plamen, kde byla v 60. letech členkou redakční rady. Už v prvních povídkách (vyšly pak pod názvy Děti platí polovic a Plavčík a sardinky) měla blízko k dětskému vnímání nelehkých životních situací a stala se jednou z představitelek nové vlny v prozaické tvorbě pro dětské a mladé čtenáře. Teď ji vychází další kniha - Slečna Florence a pátrací četa.
Aktuality

Ta, co napsala Dívku na koštěti - Hermína Franková

Hermína Franková (1928) debutovala v časopisech Host do domu a Plamen, kde byla v 60. letech členkou redakční rady. Už v prvních povídkách (vyšly pak pod názvy Děti platí polovic a Plavčík a sardinky) měla blízko k dětskému vnímání nelehkých životních situací a stala se jednou z představitelek nové vlny v prozaické tvorbě pro dětské a mladé čtenáře. Teď ji vychází další kniha - Slečna Florence a pátrací četa.
 | Tomáš Weiss
Dobrodružství, které nevymyslíš! Miloš Doležal ve své knize Pepito, (ne)plivej! vypráví příběh, který se skutečně stal. Dnes již nezjistíme, zda velbloudice utekla z nějakého rozprášeného cirkusu, sovětským či rumunským jednotkám, anebo byla kořistí z německé zoo, nicméně akce, kterou pohledští a brodští skauti podnikli, je naprosto jedinečná. Dovedli velbloudici v červnu 1945 z Havlíčkova Brodu do pražské zoo a zachránili tak Pepitu (později přejmenovanou na Junačku) před utracením.
Aktuality

V červnu roku 1945 kráčela velbloudice Pepita v doprovodu skautů z Vysočiny do Prahy

Dobrodružství, které nevymyslíš! Miloš Doležal ve své knize Pepito, (ne)plivej! vypráví příběh, který se skutečně stal. Dnes již nezjistíme, zda velbloudice utekla z nějakého rozprášeného cirkusu, sovětským či rumunským jednotkám, anebo byla kořistí z německé zoo, nicméně akce, kterou pohledští a brodští skauti podnikli, je naprosto jedinečná. Dovedli velbloudici v červnu 1945 z Havlíčkova Brodu do pražské zoo a zachránili tak Pepitu (později přejmenovanou na Junačku) před utracením.