Kritické myšlení, v nejjednodušší rovině definované jakožto schopnost nezávisle posoudit určitý problém, je v každodenním životě klíčovou dovedností. Z tohoto pohledu je až neuvěřitelné, jak málo pozornosti je mu věnováno jak v českém veřejném prostoru, tak zejména v českém písemnictví. Vždyť s výjimkou několika stručných příruček v podstatě nemáme v současné době v českém jazyce k dispozici monografii věnovanou výlučně tomuto tématu, byť kapitoly o kritickém myšlení jsou již součástí některých významných českých monografií.....Kniha není optimistická. Není ani pesimistická. Obojí lze totiž vnímat jako nedostatek informací, nebo nesprávnou práci s informacemi. Autor není křišťálově čistým ztělesněním kritického myšlení – není ani bezchybný, ani vševědoucí, ani dokonalý v jakémkoli jiném smyslu – je jen člověk. Považuje ale za morální imperativ neustále se vzdělávat a chovat se co nejracionálněji. Kniha má ambice vyvolat zájem o racionální myšlení a konání. Není to snadná cesta, je namáhavá, přináší však plody, které nejsou povrchní, krátkodobé ani falešné.

Jiří Šedý, autor knihy

Předmluva

V roce 1927 vydal Julien Benda, francouzský filozof, esej Zrada vzdělanců. Řekl, že francouzští a němečtí intelektuálové opustili antický řecký ideál hledání pravdy a začali sloužit militarismu, rasismu a nacionalismu. V principu totéž začalo později platit pro intelektuály stalinismu a putuje a zesiluje v řadě myšlenkových směrů dodnes, bez ohledu na absurditu toho, co sdělují. O rok později napsal génius propagandy Edward L. Bernays: »Vědomá inteligentní manipulace organizovanými názory a zvyky mas je důležitý prvek demokratické společnosti. Ti, kdo manipulují tímto neviditelným sociálním mechanismem, tvoří neviditelnou vládu, která je skutečnou vládnoucí silou. Vládnou nám, naše vědomí utvářejí, náš vkus formují a naše myšlenky vykládají z valné části lidé, o kterých jsme nikdy neslyšeli. To je logický výsledek způsobu, jímž je organizována naše demokratická společnost.«

Známé a užívané jsou výroky Josepha Goebbelse, ministra propagandy třetí říše, který Bernayse studoval: »Opakujete-li lež dostatečně často, lidé jí uvěří, nakonec jí uvěříte sami. Propaganda je nejúčinnější, jakmile manipulovaní lidé dojdou k přesvědčení, že jednají z vlastní vůle. Propaganda, o které lidé zjistí, že je propagandou, v tom okamžiku přestane být propagandou. Jádrem propagandy je získat lidi pro myšlenku tak upřímně a životně, že jí nakonec zcela propadnou a nikdy z ní neuniknou. Dokázat dostatečným počtem opakování a psychologickým porozuměním lidem, jichž se to týká, že čtverec je ve skutečnosti kruh, není nemožné. Jde o pouhá slova a slova je možné utvářet, oblékají-li a zakrývají-li ideje. Svůj cíl dosáhneme, jakmile budeme mít sílu smát se, ničíme-li, drtíme-li vše, co nám bylo posvátné jako tradice, jako vzdělání, jako lidské cítění. Jedním z nejsměšnějších aspektů demokracie navždy zůstane skutečnost…, že svým smrtelným nepřátelům nabídne prostředky, kterými ji zničí.«

Patnáctiletá Nairah al Sabah se slzami v očích dne 10. 10. 1990 vypověděla před výborem Kongresu USA: »Iráčtí vojáci vyházeli 312 dětí z inkubátorů na chladnou podlahu, nechali je zemřít.« Následovala vojenská operace Pouštní bouře. Později se zjistilo, že dívka je dcera kuvajtského velvyslance. Její výpověď byla nepravdivá. Za 12 milionů dolarů ji připravila PR agentura Hill a Norton. »Jsme teď impérium, a když jednáme, vytváříme svou vlastní realitu. A zatímco vy tuto realitu zkoumáte – jak jen vědecky chcete – my budeme opět jednat a vytvářet nové reality, které budete také moci zkoumat, a takhle se to všechno vyřeší. Jsme tvůrci dějin… A vám, vám všem nezbude, než zkoumat to, co děláme,« jsou slova z interview Karla Roveho, mimořádně vlivného poradce prezidenta George Bushe ml., z roku 2002.

Za slovo roku 2016 označil prestižní slovník Oxford Dictionary přídavné jméno »post-pravdivý« (post-truth). Vztahuje se k okolnostem, kdy fakta nově nehrají při utváření veřejného mínění klíčovou roli. Nahradily je manipulace. Bulletin of Atomic Scientists uveřejňuje od roku 1947 apokalyptické hodiny. S tím, jak se ručička přibližuje k půlnoci, která je okamžikem globální nukleární zkázy, roste nebezpečí jaderné války. 20. ledna 2020 ji expertní výbor posunul na 100 sekund před Apokalypsou. Tak blízko za minulých třiasedmdesát let nebyla. Ve zdůvodnění se uvádí nejen růst jaderného zbrojení a postupná ztráta kontroly nad nukleárními zbraněmi, ale i degenerace informačního prostoru.

Žijeme v postmoderním, postfaktickém, postpravdivém světě zejména sociálních sítí. Jedinou cestou, a to na celý život, jak se přiblížit skutečnosti, je kritické myšlení. Cesta je namáhavá, může být nebezpečná. Jevy, které spatříte, probouzejí úzkost. Je možné, ale málo platné, zakrýt si oči, uši a ústa a nějakou dobu žít ve své sociální bublině. To, co se děje a bude dít kolem nás, ji rozmete. Chcete-li pochopit, co se děje a bude dít, nezbude, než se namáhat. Jestliže to pochopí dostatečný počet lidí, pak je možné, že bude svět lepší, i když současnost moc naděje nepropůjčuje. Staré přísloví říká, že je lepší rozsvítit jednu louč, než naříkat nad tmou. Knížka, kterou otevíráte, loučí je. Dala hodně práce. Měli by ji užívat učitelé, kteří mají rádi děti, rodiče, všichni, kdo chtějí získat mapu a kompas pro orientaci v současném světě. Měli bychom do ní nahlížet denně. Zjistíme, jak se mýlíme. Autorovi budiž vzdán dík.

František Koukolík