Jáchym Topol 60

Od samizdatových básniček až po Citlivého člověka je evidentní, jak originálním rukopisem Jáchym Topol disponuje. Obrovský talent, sečtělost, schopnost nečernobílého vidění situací, radost z vyprávění i jazyka. Nikdy lehké čtení, ale vždycky trochu chaos, který má silnou přitažlivost. Překlady jeho knih po světě ( k dnešnímu dni jich je na světě víc než 60 - důkazy hledej na stránce zatupující agentury www.pluh.org) dokazují, že magie jeho psaní je přenesitelná i do jiných jazyků a jeho texty jsou vždy vrcholnými výzvami pro tamní bohemisty.

Kdysi ho Václav Havel pověřil, aby se staral o otevřenost a svěžího ducha v tehdy zakládané Knihovně. A obrátil se na správného člověka. Topol drží v Knihovně pohromadě jak předlistopadový underground, tak polistopadový zájem o lidská práva u nás i po světě. Pravidelně tady čtou známí i méně známí autoři. Z Knihovny VH se stalo prestižní místo české kultury a společnosti. Ředitelé se sice měnili, ale dramaturg zůstává a plní to, co kdysi Havlovi slíbil.

Po celou dobu jeho spisovatelství je na Topolovi sympatické to, že se nikam necpe. Neprodává se na každém rohu – a jeho popularita mezi čtenáři několika generací tím nijak netratí. Právě naopak. Jakoby přesně věděl, kde je jeho místo. Undergroundové kořeny ho nestahujou do minulosti, svobodomyslnost a přímá zkušenost nesvobody ho automaticky staví proti autoritářství a totalitám, ale dokáže to vyjádřit bez dogmatizmu a hysterie. Dokonce s vtipem i sebeironií.

Z píšící máničky, kterou před rokem 1989 honili estébáci, když spolu s přáteli vydávala samizdat, se v průběhu let stal klasik moderní české literatury. Je z masa a kostí a nemramorovatí. A dál píše a pere se poctivě s jazykem. Svým sympatickým tempem, které nepodléhá marketingu ani jiným chytristikám. A ještě u toho stačí pomáhat svým mladším nebo neprávem opomíjeným kolegům. Ti dotyční sami vědí, jak jim jeho zájem nebo podpora v určité chvíli jejich kariéry pomohly.