Mla­dý poslí­ček neo­hro­že­ně roz­vá­ží jíd­lo po měs­tě na kole. Neu­stá­le komen­tu­je situ­a­ci na sil­ni­ci, jež je přímým odra­zem sou­čas­né­ho sta­vu kon­zum­ní spo­leč­nos­ti. Je si vědom para­do­xu, že ji kri­ti­zu­je, ale záro­veň díky ní má výdě­leč­nou čin­nost. Kam se posu­nu­lo spo­le­čen­sko-eko­lo­gic­ké měřít­ko nor­má­lu? Lidé jsou zne­chu­ce­ni koň­ský­mi exkre­men­ty, ale zamo­ře­ný vzduch od aut bez pro­tes­tů dýchají.

Hlav­ní posta­va oslo­vu­je du-for­mou pří­mo čte­ná­ře, pro­to­že ví, že zrov­na oni jeli dnes do prá­ce sami svým BMW a zrov­na oni si objed­na­li luxus­ní jíd­lo s dováž­kou z nej­lé­pe hod­no­ce­né restau­ra­ce ve měs­tě. Ať si tedy sáh­nou do svě­do­mí. Nad­sa­ze­ná vlna agre­se nene­chá jedi­né­ho čte­ná­ře lhos­tej­ným. Zau­jí­má­te-li jaký­ko­liv postoj k eko­lo­gii, kni­ha ve vás tak či onak vzbu­dí výraz­né emo­ce. Je tedy čas se nad vším zamys­let, ješ­tě tře­ba není poz­dě na změ­nu, aby se pla­ne­ta i celá spo­leč­nost vzpamatovaly.

Novin­ka Pet­ra Šestá­ka se však neo­me­zu­je na hate řidi­čů a apel čte­ná­řů. Vypra­věč totiž není pou­ze hla­sa­te­lem. Hod­no­tí svůj život, milu­je, čas­to se vra­cí do vlast­ní minu­los­ti a vzpo­mí­ná na své­ho otce. A i když vás občas jeho radi­kál­ní myš­le­ní pře­kva­pí, bude­te s ním pře­de­vším sym­pa­ti­zo­vat. (A vzte­ky nadá­vat na bez­o­hled­né řidi­če esúvé­ček!). Je to jed­na vel­ká lite­rár­ní jízda.

Simona Barešová, psáno pro Kavárnu Hostu, foto: David Konečný