Miroslav touží utéct. Ale kde k tomu vzít odvahu? Tomášovi chybí jeho žena, a tak hledá útěchu na těch nejbizarnějších místech. Nina má smutek. A ten ji oklikou přivede k ní samé. Ivana chce jediné – hlavně neskončit jako její máma! A Lukáš? Ten šlape na pedál, co to jde. Nikdo totiž neměl čas mu říct, že občas je nejlepší zpomalit.

Na třicátém kilometru se splétají životní nitky, které jsou tak povědomé, jako bychom jejich aktéry znali ze sousedství. Osudy několika generací bytostně vyvěrají z naší současnosti a světa, který žijeme. V důmyslně komponovaném kaleidoskopu příběhů na sebe narážejí životní reality natolik odlišné, že nemůže přijít nic jiného než tvrdý náraz. A ten vždy vyvolává otázky… Odkud ve skutečnosti pramení naše rozhodnutí? Jaké otisky na nás zanechali ti, kteří se nás pokoušeli vychovat, jak nejlépe dovedli? A kdo kreslí trajektorie našich životů – my sami, nebo osud? Román Kateřiny Dubské nepřináší záchranu v podobě životní navigace ke stažení do mobilu, ale nabízí naději, že vždy můžeme správně odbočit nebo šlápnout na brzdu.

Kateřina Dubská (1965) již dvanáct let píše knihy. Napsala jich šest. Od poetického románu Člověk Gabriel, „rodinného thrilleru“ Dcery, po zdánlivě „dopravní detektivku“ Třicátý kilometr, kterou právě držíte v ruce. 

"Když píšu novou knihu, většinou má pracovní název, který se téměř pokaždé objeví i na její obálce. Ta, která vyjde letos v listopadu, měla název 24.kilometr. Vcelku seděl, jenže pak se mi do textu vnutila ještě jedna původně vůbec nezamýšlená postava (to se tak někdy stane:-) a ta mi poněkud zkomplikovala trasový rozvrh. A protože znám své čtenáře, vím, že špatně snáší faktické nepřesnosti, a ty se mi pak objeví v mailu jako bumerang omylů. Takže mi nezbylo nic jiného, než si znovu prostudovat už dokončený text, cesty svých literárních postav a jejich polohu na dálnici, která v knize sehraje dost podstatnou roli. A znovu si celý úsek dálnice, na které se mé postavy vyskytly, projet na sedadle spolujezdce. Pozorně jsem sledovala tabulky s kilometry a jak to kolem dálnice vypadá.  Velmi jsem si gratulovala, že jsem se neřídila pouze podle mapy, protože na nich opravdu nevidíte, že úsek, o kterém jste původně psali, je ohraničen protihlukovou stěnou, takže jistá auta tím pádem nemohou vyletět z dálnice. Jenže čísla v názvu knihy také přinášejí jistá úskali. Napsaná vypadají pěkně, ale zkuste je vyslovit třeba v knihkupectví. Například řadovou číslovku 43. nebo 33.

Takže jsme se nakonec shodli na čísle 30. Sice v těchto místech rovněž brzy vznikne protihluková stěna, ale s tím už se nedá nic dělat:-))

Psaní knih je činnost plná nečekaných překvapení, které někdy pobaví, někdy také děsí. Protože ve mně dost zatrnulo asi před týdnem, kdy ve zprávách informovali o hromadné nehodě s oběťmi na životech na dálnici D2 právě na 24. kilometru. Ta nehoda, o které píšu já, se rovněž odehrála na začátku září."