Astrologie a lidská existence

Celá ta fascinace hvězdnou oblohou nad námi se dá pozorovat i jinak, než astronomicky. Astronomie totiž nenahrazuje astrologii. Autor příručky Jan Kefer (1906 – 1941) patřil mezi nejzajímavější prvorepublikové osobnosti. Byl mimo jiné knihovníkem Národního muzea, členem redakce časopisu Logos, skautem a předsedou společnosti československých hermetiků Universalie. Ovládal 12 jazyků. V červnu 1941 byl zatčen gestapem za svoje protiokupační projevy. Zemřel v koncentračním táboře Flossenburg.

V 1. kapitole si autor pokládá otázky a odpovídá na ně. Tak např.:

Astrologií se však zabývají jen šarlatáni!

Možná. Nezabývají-li se předmětem lidé vzdělaní a zodpovědní, zabývají se jím šarlatáni. Ostatně, který vědní či umělecký obor jich je prost? Znehodnocují však šarlatáni obor sám o sobě?

Učenci se však staví k astrologii odmítavě.

Záleží na tom, koho nazýváte učencem. Je-li někdo odborníkem v chemii, nemusí rozumět odborné historii. Nikdo rozumný to po něm při dnešní specializaci ani nežádá. Mluví-li historik do otázek odborné botaniky, je dost dobře možné, že se zesměšní. Jestliže odborník na určitou vědu kárá astrologii, aniž by ji znal, dopouští se něčeho, nač nemá práva. Isaac Newton dovedl velmi vhodně odpovědět Halleyovi, jenž popíral platnost astrologie. Nehádal se s ním, nýbrž se prostě otázal: „Studoval jste astrologii?“ Načež Halley hrdě odpověděl: „Samozřejmě, že nikoliv.“ A Newton pravil: „Tedy se o ní s vámi nebudu bavit. Já jsem ji totiž studoval mnoho let.“

Věda však přesto astrologii zamítá.

Prosím, rozlišujte vědu a učence. Věda je pravdivá, učenec se však může mýlit. Potírají-li tedy někteří z učenců astrologii, činí tak jen z naivního dogmatismu. A stává-li se učenec dogmatikem, je nejhorším nepřítelem vědeckého pokroku. Určitý konzervatismus je vždy nutný, žádá tak opatrnost. Ale fanatické přijímání a odmítání některé věci je nejnebezpečnější pověrou. Ostatně dějiny věd připomínají mnoho událostí, jež nevyhlížejí pěkně pro vědecký dogmatismus.

Kde je v astrologii lidská svobodná vůle? Na jedné straně tvrdíte, že je člověk determinován, a na druhé straně, že má svobodnou vůli. Vždyť astrologie je bez determinace nemožná!

Filosofové hlásající nesvobodu člověka celou věc popletli, zaměňujíce pojem svobody vůle s pojmem ovlivnění. Determinování čili ovlivňování a svobodná vůle jsou naprosto rozličné věci. Samozřejmě, že jsme ovlivněni, a to velmi silně. Již fyzické poměry nás v mnohém determinují. Jen tím, že jsem se narodil Čechem v Čechách, jako katolík, že jsem přijal po svých rodičích a předcích určité vlastnosti těla i duše, již tím jsem značně omezen ve svých snahách. Astrologie pak ještě dál objasňuje vlivy, které si moderní věda dost dobře neuvědomuje: jsou to vlivy určitého prostoru a určitého času, nejen historického, ale i astronomického a zeměpisného. Avšak svobodná vůle se neuplatňuje v tom, co je člověku podstatně nebo případkově nemožné nebo nesnadné. Jako tvor vázaný podmínkami lidství asi nebudu moct žít pod vodou, nedýchat nebo nejíst, jako Čech se budu moci jen velmi nesnadno přeměnit v ryzího Angličana s celou jeho mentalitou a charakterem. V tom tedy jsem vázán čili determinován. Svobodná vůle se však uplatňuje ve věcech všem lidem společným. A touto společnou věcí každému, ať je to král či žebrák, primitiv či kultivovaný člověk, je možnost svobodně volit mezi dobrem a zlem. Zde se svobodná vůle uplatní a nebrzdí-li ji mravní vady, pak je naprostá.

Osud tedy neexistuje?

Osud neexistuje. Na osud se vymlouvá jen lenoch a zbabělec. Naopak! Každý má v ruce svůj život na této zemi i na věčnosti. Každý sám, dobrovolně, si aktem své svobodné vůle otevírá bránu života a nebe či vrata pekla a smrti. To, co nazýváme osudem, jsou jen naše sklony, naše dispozice, které jsou nám dány jako prostředky života. Ustrneme-li na nich, stávají se naším osudem, neboť tyto sklony a vášně mohou spoutat jen mravně nízkého člověka, lhostejného ke svému životu a k jeho dokonalosti. Dovedeme-li však ze všeho, čím jsme ovlivněni, učinit páku naší svobody, vyhráváme tento boj a s ním i život.

Jan Kefer, 14. září 1939