Filozofie pro děti? Knihy od Pink Box učí ptát se, naslouchat a argumentovat

/ nakl. Pink Box

Myslíme, tedy jsme. Máme určité představy, přesvědčení a otázky, které ovlivňují naše rozhodování a tím i náš život. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, žijeme podle nějaké filozofie. Když se ale sami sebe neptáme, proč děláme to, co děláme, riskujeme, že svůj život prosedíme v tramvaji, kterou neřídíme. Potřebujeme někoho, kdo nám klade poctivé otázky a neuhne, když se nám nechce jít do hloubky. To platí už od dětství.
Myslíme, tedy jsme. Máme určité představy, přesvědčení a otázky, které ovlivňují naše rozhodování a tím i náš život. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, žijeme podle nějaké filozofie. Když se ale sami sebe neptáme, proč děláme to, co děláme, riskujeme, že svůj život prosedíme v tramvaji, kterou neřídíme. Potřebujeme někoho, kdo nám klade poctivé otázky a neuhne, když se nám nechce jít do hloubky. To platí už od dětství.

Platforma Pink Box se od roku 2022 věnuje filozofování ve veřejném prostoru. Propojuje nakladatelství a vzdělávání ve školách i firmách. Chce, aby slovo „filozofie“ bylo blízké co nejširší skupině lidí. Rozvíjí dovednosti, které podporují samostatné myšlení a jeho sdílení s druhými. 

Filozofie není kritické myšlení, ani hledání kamarádství. Je to o hledání moudrosti.

Ale jak to zprostředkovat světu, tak aby to dávalo smysl, aby lidé pochopili, že to dělají každý den v tramvaji, ale zároveň se k tomu musí nějak dopracovat, to je pořád velká a nezodpovězená otázka. Problémem je určitě i prezentace filozofie jako oboru, pořád se totiž lidem představuje jako scházení se v kruzích, které nemají vůbec nic společného se společností. Často se setkávám s tím, že pro akademické filozofy je to, co děláme my, urážkou. Sám jsem se v tom pohyboval, je důležité publikovat, psát články a vést tu akademickou debatu. Ale… Na jedné straně jsou hospodské řeči, což filozofování rozhodně není, a na druhé straně je filozofická konference s řečníky z celého světa. Jenže ten prostor mezi je hodně velký, a kvůli tomu si to obyčejný smrtelník nedokáže představit, že se někde tam v tom meziprostoru filozofie může nacházet. Ale když už se ho něco z toho filozofického prostoru dotkne, může to být ten moment zažehnutí zájmu o filozofii, což se třeba snažíme dělat i my.

Jiří Bartoník

..................

ukázka z rozhovoru Štěpánky Havlíkové s Jiřím Bartoníkem, spoluzakladatelem Pink Boxu:

Člověk by měl při filozofování být kritický, mít věcné argumenty a nedopouštět se argumentačních chyb ani interpretačních chyb. Na tom všem se dá pracovat.

A tohle vy řešíte na kurzech jak dětských, tak s dospělými?

Ano, my jsme vlastně převzali nějaké techniky z Francie, kde jsem si dělal kurz a kde považovali za důležité právě schopnost argumentace, dovednost interpretovat text, umění se ptát, schopnost věci problematizovat a umět pracovat s pojmem. Já k tomu ještě přidávám další za mě důležitý bod, tedy práci s předpokladem. Pracuji s filozofií jako s nástrojem pro poradenství a konzultace a tam je ten předpoklad stěžejní, protože člověk nemá moc jiných vodítek. Děláme jak tyhle individuální filozofické konzultace, tak workshopy ve více lidech, kde se filozofuje nad různými tématy, a k tomu máme ještě právě program Filozofie pro děti, se kterým jsme sice začínali, ale teď se zaměřujeme více na dospělé. Je to i pragmatické, těch dětských skupin pořád není tolik.

Začala bych možná tou Filozofií pro děti, co to je, jak to děláte a proč to děláte? Pořád se mě drží taková myšlenka, že když děti seznámíme s filozofií už v dětství, bude mezi námi méně dospělých, kteří filozofii kritizují…

První zmínka o filozofii pro děti je pravděpodobně u již zmíněného Jasperse, pak u Matthewa Lipmana, který na to šel právě s pragmatickou vizí, že pokud budou děti ve filozofii cvičené už odmalička – tedy v logickém myšlení, v argumentaci –, budou pak i lepšími lidmi, budou se lépe orientovat v životě. Šel na to přes příběhy, které v sobě zahrnovaly krom dobrodružství a zážitků i témata k přemýšlení a různé otázky. Můj názor je, že dnes je tohle už přežité, ač vše stále vychází právě z Lipmanovy teorie. Lze z toho čerpat, ale už to nebude fungovat, protože dnes už nevnímáme svět jen skrze text, není to hlavní kanál. Což dřív byl. Lipmanova kolegyně Margaret Sharp se zaměřovala více než na texty na samotnou atmosféru ve skupině, jako první psala o bezpečném prostoru, o takzvaném zkoumajícím společenství. Akcentovala tu část filozofování, která zahrnuje společné přemýšlení. Šlo jí o společenství samé. Prioritou nebylo udělat z těch dětí kamarády, ale naučit je logicky myslet a správně argumentovat.U nás jsou dnes školy nedotčené Filozofií pro děti, neví, co to je. Jediné, co sem proniklo, je kritické myšlení, které se do, řekněme v uvozovkách, alternativní výuky promítá. Ale je to pořád jen jedna část toho filozofování, chybí tam něco, čemu říkám šestidimenzionální struktura, která to filozofování drží pohromadě. Úplně základní čtyři body tohoto jsou spolupráce, kreativita, kritické myšlení a angažované myšlení. Je to taková alfa a omega již asi třetí generace Filozofie pro děti.

...........

 

Další články

O povídkové sbírce Deset je možné říct spoustu věcí. Je velmi syrová, nepříliš optimistická, společensky kritická, místy
drsná, ale rozhodně je veskrze neapolská. Její síla ovšem spočívá v tom, že přestože je zakořeněná v konkrétním městě, poukazuje na univerzální otázky. Ta hlavní? Je možné prožít svůj život v klidu, pokud je to za cenu ústupků z morálních hodnot.
Aktuality

Andrej Longo píše o Neapoli: Desatero nebo mafie?

O povídkové sbírce Deset je možné říct spoustu věcí. Je velmi syrová, nepříliš optimistická, společensky kritická, místy drsná, ale rozhodně je veskrze neapolská. Její síla ovšem spočívá v tom, že přestože je zakořeněná v konkrétním městě, poukazuje na univerzální otázky. Ta hlavní? Je možné prožít svůj život v klidu, pokud je to za cenu ústupků z morálních hodnot.
 | Monika Štefková, nakl. Meridione
V Kořenech jabloní vypráví Veronika Kratochvílová příběh postarší Magdaleny a sedmatřicetileté Lenky. Magdalenu každým dnem zrazuje tělo víc a víc, její mysl však zůstává bdělá. V domově
důchodců se vrací do vzpomínek a otevírá příběh svého mládí, kdy se na osudech její rodiny trpce podepsaly rozkulačení a totalita 50. let.
Aktuality

Dva ženské světy v citlivém románu Kořeny jabloní

V Kořenech jabloní vypráví Veronika Kratochvílová příběh postarší Magdaleny a sedmatřicetileté Lenky. Magdalenu každým dnem zrazuje tělo víc a víc, její mysl však zůstává bdělá. V domově důchodců se vrací do vzpomínek a otevírá příběh svého mládí, kdy se na osudech její rodiny trpce podepsaly rozkulačení a totalita 50. let.
 | Matej Senft, nakl. Paseka
Sbírka Bártové zaujala tím, že jde o extatickou a originální směs syrových textů, která využívá pouličního jazyka, drogového slangu i střípků všednodenní digitality. Oceněná kniha vzešla z 29 přihlášených titulů. Nominace kromě sbírky Nely Bártové (Házeliště granátů) získala díla Darie Gordove (Formaldehyd) a Martina Kanaloše (Já, Tran a všechno ostatní).
Aktuality

Cenu Jiřího Ortena 2026 získala Nela Bártová za sbírku Házeliště granátů

Sbírka Bártové zaujala tím, že jde o extatickou a originální směs syrových textů, která využívá pouličního jazyka, drogového slangu i střípků všednodenní digitality. Oceněná kniha vzešla z 29 přihlášených titulů. Nominace kromě sbírky Nely Bártové (Házeliště granátů) získala díla Darie Gordove (Formaldehyd) a Martina Kanaloše (Já, Tran a všechno ostatní).