Jozef Karika v životní formě: Černý kruh

Průlomovým dílem, které Jozefu Karikovi umožnilo začít se živit psaním, byl jeho román Ve stínu mafie (2010, č. Knižní klub 2011) o zrodu a fungování organizovaného zločinu na Slovensku v 90. letech a na počátku nového tisíciletí. Autor se inspiroval skutečnou historií slovenského podsvětí a jeho propojením se státem. Obrovský komerční úspěch drsného thrilleru z něho udělal jednoho z nejprodávanějších slovenských spisovatelů. Následovalo pokračování Ve stínu mafie II: Čas dravců (2011) a volné zakončení V toulavých botách (2012).

Karikovo psaní o mafii se vyvíjelo ve vlnách a postupně získávalo hlubší společenský rozměr. Současně bylo provázeno obrovským psychickým tlakem – autor dostával výhružné anonymní zprávy, maily a vzkazy, kolem jeho domu kroužila podezřelá auta. Na čas změnil žánr: ohromil čtenáře mysteriózními horory (Strach, Trhlina, Tma aj.), z nichž se stala kultovní četba. Když se Karika k mafiánské tematice vrátil, rozhodl se vytvořit monumentální kroniku, jak divoká 90. léta zformovala dnešní slovenskou společnost. Tak vznikla trilogie Černý kruh, mrazivá sociologická studie, jak se zlo dokázalo legalizovat a elegantně vplout do nejvyšších pater politiky.

V prvním svazku Černá hra sledujeme partu kluků v Ružomberku 90. let, z nichž se stávají výpalníci a bossové. V druhém díle Černý rok příběh nabývá politických rozměrů, zachycuje období mečiarismu, divoké privatizace a propojení mafie se Slovenskou informační službou (SIS). Finále Černý kruh posouvá děj do roku 2003. Kruh se uzavírá, hrubé násilí střídá systémová korupce, dotační podvody a bílé límečky.

Zatímco první dva díly volné trilogie (Černá hra a Černý rok) provází krvavé násilí a bezohledné porcování moci, závěrečný svazek Černý kruh mění pravidla hry. Brutalita ulic ustupuje něčemu mnohem děsivějšímu – chladné, systémové korupci nového tisíciletí. Podsvětí se kultivovalo, obléklo drahé obleky a infiltrovalo státní správu. Tuto transformaci sledujeme očima nové postavy – vystudovaného novináře a začínajícího úředníka Milana Ostrého. Ten se ocitá v soukolí mezi starým mafiánským bossem Peterem Štarchem a mocným, bezskrupulózním státním úředníkem Alexandrem Vokošem.

Karika v tomto svazku opustil tradiční er-formu a celý román vypráví v ich-formě z pohledu Milana. Tímto tahem dává knize silný osobní rozměr.

Jsme svědky psychologického rozkladu mladého intelektuála, kterého mocenská mašinérie postupně láme v kole. V postavě Milana, reflektujícího kulturní a společenskou situaci na Slovensku (zejména v Ružomberoku), je cítit samotný Karika.

Tyto pasáže dodávají románu hloubku, jakou běžné thrillery postrádají. Kruh se uzavírá. Osudy postav z předchozích knih dostávají finální, často tragickou tečku, která podtrhuje autorův fatalismus – ze systému černých her nelze odejít s čistým štítem. „To, že je Slovensko jako prostor na okraji, mezi Západem a Východem, podle mě souvisí s povahou jevů, které se tam dějí. Kdybychom byli blíž pomyslnému mocenskému nebo kulturnímu centru, sociální i politické síly by se u nás projevovaly kultivovaněji. V tomto pohraničním vzduchoprázdnu se však dějinné cykly opakují s mnohem větší surovostí.

Náš „černý kruh“ se projevoval za Slovenského státu, za komunismu, a projevuje se i dnes. Obávám se, že ve slovenské společnosti se bude „černý kruh“ opakovat neustále,“ prohlásil Jozef Karika v rozhovoru na letošním Světě knihy. Finále autorovy mafiánské ságy je zralým, komorním a v mnoha ohledech nejsmutnější dílem celé trilogie: zrcadlí se v něm realita počátku 21. století.