Zakladatel evropské konkrétní poezie Eugen Gomringer v českém výboru

Z doslovu Jakuba Guziura:

Eugen Gomringer, konstelace a počátek konkrétní poesie

Počátek nemá konec, nepomíjí; je trvale přítomen, dokud daný fenomén trvá. Může být na čas odsunut do pozadí, téměř zapomenut, přesto se neustále promítá do současnosti, připraven k návratu. Po tři desetiletí zůstávala konkrétní poesie na okraji zájmu teoretiků, historiků i umělců věnujících se verbovizuální tvorbě. Na přelomu tisíciletí se však tento druh intermediálního umění začal opět těšit značné pozornosti, což dokládá řada retrospektivních výstav a nových vydání klasických děl, množství akademických studií a četná ohlasová tvorba. Aby bylo možné porozumět dnešní přitažlivosti konkrétní poesie, je třeba vrátit se k jejímu počátku, který je neodmyslitelně spjat s osobností a dílem švýcarského básníka a uměleckého teoretika Eugena Gomringera.

Gomringer se narodil 20. ledna roku 1925 v jihoamerické Bolívii, ve vesnici Cachuela Esperanza ležící nedaleko hranic s Brazílií. Jeho otec, Eugen Gomringer st., zde působil jako ředitel továrny. Matka Delicia Rodríguezová patřila k mesticům, byla dcerou Španěla a domorodé Američanky; Gomringerovou rodnou řečí a jazykem jeho raného dětství byla španělština. V necelých třech letech odvezl otec Gomringera do Evropy; vyrůstal u prarodičůve švýcarském Herrlibergu.

V druhé polovině čtyřicátých a počátkem padesátých let studoval národohospodářství a dějiny umění a literatury v Bernu a Římě. Po studiích se Gomringer stal součástí bernské a curyšské kulturní scény; živil se psaním esejů a recenzováním výstav.

Zásadní pro jeho myšlenkové zrání a umělecké směřování byla návštěva mezinárodní výstavy konkrétního umění, která se uskutečnila roku 1944 v Basileji. Zahrnovala díla umělců spjatých s Bauhausem, neoplasticismem, skupinami Art Concret a Abstraction-Création a soudobou nezobrazivou tvorbu, jejímž nejvýraznějším představitelem byl v té době Max Bill (1908–1994).

Tento Švýcar zosobňoval kontinuitu konkrétismu; po smrti Thea van Doesburga (1883 1931), který konkrétní umění vymezil jako první, rozpracoval Bill jeho teoretická východiska a prokazoval jejich opodstatněnost v malbě, typografii, designu, sochařství a architektuře.

 Po skončení výstavy byla exposice přemístěna do Curychu, kde působilo hned několik významných konkrétistů, kromě Maxe Billa především Richard Paul Lohse (1902–1988), Camille Graeser (1892–1980) a Verena Loewensbergová (1912–1986).

S těmito umělci se Gomringer stýkal od studentských let; při návštěvách jejich výstav si kladl otázku, zda by bylo možné, aby básníci postupovali obdobně jako konkrétní umělci, pro něž bod není nic jiného než bod, linka zůstává linkou, plocha je pouze plochou a barva vyjadřuje jen svou vlastní barevnost.

Na počátku padesátých let založil Gomringer s podobněsmýšlejícími mladými švýcarskými autory, grafickým designérem a malířem Marcelem Wyssem (1930–2012) a všestranným intermediálním umělcem Dieterem Rothem (1930–1998),  mezinárodní časopis spirale (spirála, 1953–1964), periodikum věnované konkrétismu a konstruktivním tendencím v dobovém výtvarném umění, designu, architektuře a literatuře.

Úvodní číslo otisklo Gomringerovu báseň „ciudad“ (město), jež bývá považována za vůbec první zveřejněnou konstelaci, svébytný verbovizuální útvar, který se později stal jednou ze základních a nejčastěji používaných forem konkrétní poesie.

Roku 1953 vydal Gomringer rovněž svou knižní prvotinu, sbírku konstellationen (konstelace), dílo natolik původní a přesvědčivé, že mu zajistilo zaměstnání tajemníka Maxe Billa na Hochschule für Gestaltung (Vysoká škola designu; HfG) v německém Ulmu, kterou švýcarský konkrétista spoluzaložil a vedl v duchu meziválečného Bauhausu.

V Ulmu se Gomringer stýkal s řadou věhlasných osobností, mj. s německým architektem Walterem Gropiem (1883–1969), zakladatelem a prvním ředitelem Bauhausu, nebo německým abstraktním malířem Josefem Albersem (1888–1976), který na počátku své dráhy vyučoval na Bauhausu design; s oběma umělci spolupracoval také pozdě[1]ji.Zásadní bylo rovněž setkání s německým filosofem, estetikem a vědeckým teoretikem Maxem Bensem (1910– 1990), který na HfG vyučoval lingvistiku a sémiotiku; Bense se v druhé polovině padesátých let a následujícím desetiletí stal nejvýznamnějším teoretikem konkrétní poesie a dalších typů nekonvenční či „experimentální“ literární a verbovizuální tvorby. V intelektuálně a umělecky podnětném prostředí HfG Gomringer dokončil a publikoval manifest „vom vers zur konstellation“ (od verše ke konstelaci, 1954), který patří k základním teoretickým textům konkrétní poesie.

................