Román Léto ztracených duší je ozvěnou minulých životů v kulisách českého maloměsta

Příběh je zasazen do napohled klidné Mnichovy Vsi, kam začátek léta přivádí hned několik hrdinů. Mladí manželé Melicharovi se zde pokoušejí vybudovat nový domov, jejich klid však naruší roční syn Tadeáš, jehož ústy začíná promlouvat cosi – nebo někdo – z hluboké minulosti. Do stejného města přichází desetiletá Kiri, dívka indického původu, která v novém domově namísto české krajiny spatří záblesky posvátné řeky Gangy. Třetí linii tvoří vyhořelý učitel, jemuž záhadný cizinec ve vlaku předpoví z dlaně životní zvrat.

„Snažil jsem se zachytit momenty, kdy nám racionální vnímání světa už nestačí. Kdy si musíme připustit, že se do našich všedních dní vkradlo něco nevysvětlitelného, něco, co nás přesahuje a s čím se musíme popasovat,“ říká o své knize autor Kristián Dlouhý.

Román Léto ztracených duší vyniká psychologickou hloubkou, kultivovaným jazykem a schopností budovat plíživé napětí. Autor zdařile pracuje s mikrosvětem svých hrdinů – viz autentické reakce rodičů na anomální chování dítěte (Štefan se snaží situaci zlehčovat humorem, Julie propadá tichému, racionálně neobhájitelnému strachu), trefné příměry (Kiri se tváří „kyseleji než předseda strany po prohraných volbách“) nebo evokace nostalgie a vyčerpání u postavy učitele čtoucího Kunderův Žert. Dlouhý, který se inspiračně dotýká kunderovských motivů determinace lidského osudu drobnými náhodami, nabízí čtenářům mozaiku o vině, paměti a hranicích lidského rozumu.

Kristián Dlouhý (1996, pozdní mileniál) Jeho celoživotními souputníky jsou literatura, zvířata – zejména psi – a fragmenty filozofických teorií. Vždycky se chtěl živit psaním, což se mu nakonec povedlo, bohužel však nejde o psaní knih. Děsí se krys, bezedných propastí a vlastní zranitelnosti. Kromě čtení, psaní, psů a filozofů má rád hory; zvlášť si oblíbil vrch Koppel a jednou by chtěl navštívit Sedmihradsko.