Simona Martínková Racková se ptá, čtyřicet tváří české literatury odpovídá

40 literárních rozhovorů, jejichž respondenty jsou: Simona Bohatá, Anna Bolavá, Miloš Doležal, Zuzana Dostálová, Eva Dragulová, Petra Dvořáková, Anna Fodorová, Radek Fridrich, Anna Beata Háblová, Iva Hadj Moussa, Jiří Hájíček, Kristina Hamplová, Pavla Horáková, Dan Jedlička, Lidmila Kábrtová, Dora Kaprálová, Michaela Klevisová, Pavel Kolmačka, Lenka Kuhar Daňhelová, Zuzana Kultánová, Jan Kunze, Alena Mornštajnová, Natálie Nera, Kateřina Piorecká, Pavel Rajchman, Kateřina Rudčenková, Petra Schwarzová , Žallmannová. Jitka N. Srbová, Alžběta Stančáková, Josef Straka, Jan Štolba, Dita Táborská, Jan Těsnohlídek, Martin Trdla, Vojtěch Vacek, Daniela Vodáčková, Olga Walló, Wolf Lost in the Poem / Jan Žamboch, Jonáš Zbořil, Ladislav Zedník.

Simona Martínková Racková (1976, Praha) básnířka, editorka, knižní redaktorka. Vystudovala český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve Tvaru působí od roku 2013 a na starost tam má primárně recenzní rubriku. Byla editorkou ročenky Sto nejlepších českých básní 2012 a dvoudílné Antologie české poezie (2007 a 2009). Sestavila první antologii současné české poezie přeložené do portugalštiny, první díl s názvem Tremor na memória (Chvění v paměti) vyšel roce 2022. Spolu s Jiřím Macháčkem sestavila antologii současné poezie přeložené do řečtiny (vyd. 2025 v Řecku). 

Debutovala v roce 2007 básnickou sbírkou Přítelkyně, roku 2009 jí vyšel soubor dvanácti básní o Benátkách s linoryty Pavla Piekara Město, které není. Následovaly sbírky Tance, Zatímco hlídací psi spí, Noční převádění mláďat a  Věci, co by mohly vzplát. Je laureátkou Drážďanské ceny lyriky 2016 a vítězkou soutěže Básně CZ/SK 2017. Její básně byly přeloženy do jedenácti jazyků a také zhudebněny. V roce 2022 vydala v nakladatelství Grada svou první knihu pro děti Papírová kočka, spolu s psychoterapeutkou a koučkou Monikou Majvaldovou napsala knihu Ponoř se do své budoucnosti (Mladá fronta, 2026). Je editorkou několika desítek básnických i prozaických knih, nejčastěji spolupracuje s nakladatelstvím Větrné mlýny. Žije v Praze. Má čerstvě dospělá dvojčata, tančí flamenco a miluje jih, především Itálii.

...............

Rozhovory čísla byly vždy páteří našeho obtýdeníku. Aby se rozhovor vydařil, musí se jeho tazatel/ka umět dobře ptát – to dá rozum. Otázka v sobě však nese cosi metafyzicky znepokojivého. Americký ekolog a  soudobý alchymista Denis Klotzek mě naučil chápat otázku jako otevřený horizont. Umět se správně zeptat znamená realitu spoluutvářet a otevírat. A Simona se takto ptát 
umí. A její respondenti umějí odpovídat.

Ale pryč s  tíhou metafyziky! Simoniny rozhovory, které si čtenářstvo této knihy může nyní přečíst v ucelené podobě, jsou všechno, jen ne těžkopádné. 

Spíše naopak: většina z nich se nese v odlehčeném tónu a přátelském duchu, který nijak neumenšuje zasvěcenost tazatelky. Zasvěcenost – tedy důkladná připravenost, ale především radost, a nebojím se říci i láska k literatuře – to jsou hlavní ingredience těchto rozhovorů. Přistupuje k nim navíc zřetelná chuť přijít na kloub tomu, jaké osobní a lidské dynamiky se za jednotlivými tvůrčími projevy autorů ukrývají. A pak je tu ještě šíře záběru. 

V knize naleznete rozhovory s básníky a básnířkami, prozaiky a prozaičkami, s literární vědkyní, ale i s hudebníkem, kterému není umění slova cizí, nebo s propagátorkou dětské literatury. Výrazný je i generační rozptyl – od mladšího autorstva až po autory a autorky již zavedené, mnohdy výrazné osobnosti literárního života.

V jednom z nejstarších rozhovorů knihy říká prozaička Anna Bolavá, že literaturou se u nás člověk jen stěží uživí, ale že spisovatel má oproti jiným jednu výhodu: může stvořit jiný svět. A jiný svět vzniká i díky této knize, která zachycuje rozhovory vzniklé pro jeden literární časopis během zhruba dvanácti let. Díky práci Simony Martínkové Rackové a všem autorkám a autorům, jež zpovídala, tak mohou čtenáři vstoupit do mnoha takových světů – nahlédnout do jejich zákulisí, naslouchat hlasům, které je utvářejí, a možná se v nich na chvíli i sami zabydlet. Některé rozhovory je mohou inspirovat a probouzet, ba provokovat, jiné občerstvit či ukonejšit – v závislosti na tom kterém temperamentu.

Kniha Nepromarnit ani vteřinu přináší pozoruhodný výsek současné literatury i autorského myšlení. Formou otázek a odpovědí vyjevuje opulentní různorodost dnešní české literatury – její tázání, hledání i zkoumání, její živost i nesamozřejmost. Zároveň otevírá okno do útrob literárního časopisu, který si zakládá na otevřenosti a nepředpojatosti. 

Adam Borzič, básník, psychoterapeut, bývalý šéfredaktor Tvaru