Zoroastrismus - první monoteistické náboženství světa vzniklo v Íránu

Zarathuštra je jediným prorokem Ahury Mazdy, jenž přinesl lidem dobrou víru a položil základy morálního rozvoje. Zdroje ho popisují jako ideálního kněze, válečníka a pastýře, příkladnou hlavu a patrona lidí po celém světě. Prorokova kázání měla výrazný etický charakter, odsuzovala nespravedlivé násilí, chválila mír mezi lidmi, poctivost a tvůrčí práci a také potvrdila víru 
v jediného Boha Ahuru Mazdu. Kritizovány byly hodnoty a praxe tradičních vůdců árijských kmenů, kteří kombinovali kněžské a politické funkce, a árijských čarodějů, jejich násilí, rabování a krvavé rituály. Zarathuštrovo náboženství sehrálo obrovskou roli při formování achajmenovské, parthské a sásánovské říše a ve své době se podílelo na zajištění moci a autority Íránu jako nejsilnějšího státu na světě. Základní principy zoroastrovského náboženství převzaly judaismus, křesťanství, islám a některé gnostické sekty.

..................

Náboženský systém starých Íránců se vyvinul stranou od hlavních center středovýchodní civilizace a svým charakterem se výrazně lišil od náboženských idejí starověkého Egypta nebo Mezopotámie, nasycených mytologií a naplněným dobrodružstvím bohů a hrdinů.

To není překvapující: geneticky se starověká íránská náboženství vracejí k nejstarším vírám indoevropských národů, jež patřily k jiné jazykové rodině a kulturní tradici. Rané víry indoevropských národů jsou dostatečně dobře zachyceny ve starověkých indických védách a náboženských vírách Řeků, Germánů, Keltů a Slovanů. Po mnohá staletí se však v procesu osídlování a po něm v každém z nových regionů ovládaných Indoevropany, kteří se tam usadili, rozvíjely náboženské myšlenky, i když na jediném společném základě, ale svým vlastním způsobem. Současně hrály důležitou roli společné historické osudy nebo geografická blízkost určitých kmenů, jež zpočátku migrovaly stejným jedním směrem a později se od sebe oddělily.

Zejména takovou blízkost lze snadno vidět na příkladu indoiránské komunity, jež migrovala na východ a jihovýchod od domova předků. Není zcela jasné, jak a za jakých okolností byla tato komunita sjednocená pod vlastním označením Árjové. Árjové se rozdělili na skupiny, z nichž jedna se usadila ve východní části Íránu a druhá pokračovala v putování směrem k údolí řeky Gangy. Blízkost obou skupin je však zcela zřejmá, stejně jako je patrné jejich vzájemné nepřátelství, jež postupem času rostlo. Lze předpokládat, že vzájemné odcizení bylo způsobeno rostoucí konfrontací usedlé zemědělské části komunity s pastevci, kteří nadále kočovali. Samotná skutečnost rozkolu je však zřejmá a jasně zaznamenaná při studiu náboženských idejí a  mytologie starověkých Íránců a  Indoárijců. 

Obě větve byly obeznámeny se dvěma protichůdnými skupinami božských sil: mezi Íránci to byli Ahura a Dívové, mezi Indoárijci Déva a Asurové. Zároveň je velmi významné, že první skupina božstev byla považována za dobrou a druhá za škodlivou. V čele skupiny dívů (démonů) byl stejný Indra, jenž byl mezi Indoárijci velkým a uctívaným bohem a pro staré Íránce byl zlým démonem.

Zřetelný odpor dobrých sil (dévové) vůči démonům (asurové) ve starověké Indii se stal základem náboženských idejí Indoárijců, kde se do popředí dostaly další světové řády, zatímco ve starověkém Íránu se právě tato tvrdá konfrontace stala základem obecných náboženských struktur.

Mytologický obraz světa byl postaven na pozadí odporu sil dobra a světla, ztělesněného a zosobněného velkým Ahurou Mazdou (řecky Óhrmazd), a  silami temnoty a zla, ztělesněnými ve lžích a zosobněnými Angrou Mainjuem (Ahriman). Tento rituálně etický dualismus se stal základem všech předislámských náboženství v Íránu.

...............

Zdeněk Cvrkal, (1975) absolvoval obory urdština-dějiny a kultura islámských zemí na Filozofické fakultě UK. Je autorem knihy Írán z edice Stručná historie států (2007).