Peter Heller: Psí hvězdy a 3 další postapokalyptické knihy, které v roce 2026 nesmíte minout

Psí hvězdy (Peter Heller): Poetická cesta na konec světa

Hig má čtyřicet, starou cesnu, věrného psa Jaspera a souseda Bangleyho – chlapa posedlého zbraněmi, se kterým ho spojuje jen touha přežít. Chřipková pandemie smetla devadesát procent lidstva a ze světa, jaký známe, zbyla vypálená letištní hala kdesi v Coloradu, kterou musí bránit před lupiči a zoufalci. Hig každý den obletává perimetr svého malého území, dokud jednoho dne v éteru nezachytí útržek rádiového vysílání. Hlas, který nedokáže dostat z hlavy. Co když tam venku, za hranicí bezpečí, přece jen někdo přežil? Někdo, kdo ho nechce jen okrást a zabít? Hig se rozhodne vzlétnout a zjistit to, i za cenu ztráty všeho, co mu ještě zbylo.

Psí hvězdy jsou debutový román amerického autora Petera Hellera z roku 2012, který ho vyšvihl mezi přední autory postapokalyptické literatury po boku jmen jako Cormac McCarthy. Kniha se stala bestsellerem New York Times, oceněným Atlantic Monthly jako Kniha roku 2012 a Guardianem jako jedna z nejlepších knih roku ve Velké Británii.

Co se stane, když se Země pokusí setřást ze sebe Homo sapiens?

Stejně jako McCarthy nebo Stephen King se Heller pustil do psaní příběhu, aniž by předem věděl, jak dopadne. „Tentokrát jsem chtěl být překvapen. Jako když sjíždíte kajakem řeku, kterou jste nikdy nejeli: vyjedete zpoza ostré zatáčky a nevíte, co tam bude... Chtěl jsem být překvapen, šokován, nadšen, ohromen. Možná i vyděšen,” vysvětluje. 
Inspirací mu byl přítel, paleobotanik Kirk Johnson, s nímž se bavil o šesté vlně masového vymírání, kterou způsobilo lidstvo. Tyto rozhovory ho přivedly k úvahám, jak by vypadala apokalypsa a co by v takové situaci dělal dobrý člověk. „Je zvláštní, že tyhle rozhovory nejsou depresivní. Pro nás jsou vzrušující, strhující. Taky děsivé. Ale představa, že se Země pokusí setřást ze sebe Homo sapiens poté, co způsobil tolika milionům jiných druhů, mi nepřipadá nespravedlivá,” popsal. Hlavní hrdina Hig je Hellerovi osobně velmi blízký – sdílí s ním lásku k létání, rybaření a přírodě. Kniha se teď navíc dočkává filmové adaptace Vzhlížet ke hvězdám v režii Ridleyho Scotta s Jacobem Elordim v hlavní roli.

Recenze: Promyšlený a nespěchající hlas, který snese srovnání s Le Guinovou, Atwoodovou a McCarthym

The New Yorker označil knihu za "drsnou, něžnou, brilantní knihu", srovnávanou s Cormacem McCarthym. Americký deník Boston Globe ocenil, jak Heller podává procítěný obraz fyzického, duševního i duchovního přežití v dramatické a často lyrické próze, zatímco rozhlasová stanice NPR vyzdvihla, že se knize daří obstát jako temný, poetický a zároveň vtipný román sám o sobě. Britský Fantasy Book Review ji zařadil rovnou mezi nejlepší postapokalyptické romány, jaké kdy četl. Podobně vřele kniha rezonuje i u českých čtenářů – hodně z nich šlo do čtení s nízkým očekáváním kvůli "omletému" postapo tématu, ale ocenilo neotřelé, strohé a poetické zpracování. Opakovaně se objevuje slovo "melancholie" a přirovnání k "poetické cestě na konec světa". Někteří komentují, že příběh samotný není hlavní silou knihy, důležitější jsou vnitřní pocity hlavního hrdiny Higa a vztah k jeho psovi.

Běsná zem (Petr Opršal): Ostrava jako kulisa světa, kde stát nahradily korporace

Česko, blízká budoucnost. Stát zanikl, jeho místo zaujaly korporace, které si mezi sebou dělí to, co zbylo z republiky, a nemají zdaleka jen ušlechtilé úmysly. Hlavní hrdina Viks vede misi, jejímž cílem je rozšířit vliv jedné z těchto firem ze středních Čech až do Ostravy – města, které si po deindustrializaci a odchodu lidí uchovalo jen stín své bývalé slávy. Cestou musí Viks uzavírat smlouvy s lokálními hegemony a komunitami, které fungují na vlastní pěst, a čelit agentům konkurenčních korporací z Polska a Rakouska…

Co se stane potom, co se rozpadnu pravidla, na kterých stojí společnost

Běsná zem (2026) je třetím románem Petra Opršala, spisovatele, ale také překladatele u Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku. Inspiroval se aktuálním děním, zejména návratem války jako "legitimního" nástroje politiky a krizí důvěry v autority, což mu evokuje atmosféru před druhou světovou válkou. „Třeba téma války, které bylo v Evropě mnoho desetiletí víceméně tabu, se dnes vrací jako možné řešení konfliktu... To, co známe jako poválečné uspořádaní světa po druhé světové válce, se vlastně rozpadá." říká v rozhovoru pro Český rozhlas. Příběh postavil na rešerších ostravských urban legend, zejména těch spojených s ekologií a doly, které přizpůsobil postapokalyptickému vyznění. V Ostravě autor tam sám vyrůstal – v komunitě Svědků Jehovových, ze které později vystoupil. 
Běsná zem funguje jako varování: co se stane, když se rozpadnou pravidla, na kterých stojí společnost, a důvěra v instituce se vytratí úplně? „Najednou není nic jasného, není ani žádná globální pravda. Vše je relativní a každý si může říct, co chce, a věřit, čemu chce. Takže tam je spousta rizik, které mně opravdu evokují společnost v době nástupu Hitlera a před vznikem druhé světové války," popisuje.

Recenze: Až děsivě moc realistických scénářů, které by potenciálně mohly nastat

Redaktorka nakladatelství Karolína Formánková v rozhovoru pro Kosmas.cz o knize řekla, že je tam až děsivě moc realistických scénářů, které by potenciálně mohly nastat, narážku na to, jak blízko má knižní kolaps státu k současným obavám o stabilitu institucí. O poznání kritičtější tón zvolil Reflex, který sice ocenil svižné tempo a čtivost, ale zároveň upozornil, že reálie kloužou po povrchu, a autorovu právnickou profesi kniha podle recenze nijak zvlášť nevytěžila. U českých čtenářů se opakuje ocenění reálného, "domácího" (ostravského) prostředí a paralel se současným děním.

Sníh (Neal Stephenson): Divoká kyberpunková jízda se sumerskou mytologií v zádech

Amerika budoucnosti není jeden stát, ale změť soukromých městských státečků propojených jen Metaverzem – virtuálním prostorem, kam lidé vstupují jako avataři a kde existuje vlastní ekonomika, ulice i nebezpečí. Hlavní Hrdina je geniální hacker, mistr katany a za normálních okolností poslíček rozvážkové služby pizzy pro mafii. Když se mezi hackery začne šířit nová droga jménem Sníh, která je zároveň počítačovým virem napadajícím lidskou mysl stejně jako stroje, musí Hlavní Hrdina společně se skateboardovou kurýrkou Y.T. rozplést spiknutí sahající až k sumerské mytologii a Babylonské věži. 

Kniha, která vynalezla Metaverse

Třetí román amerického spisovatele Neala Stephensona ho katapultoval mezi klíčové autory kyberpunku. Sníh se dočkal zařazení do seznamu 100 nejlepších anglicky psaných románů časopisu Time. Námět se rýsovat ve chvíli, kdy pracoval na uměleckém projektu s počítačovou grafikou a řešil, jak drahý a nepraktický byl tehdejší hardware. V rozhovorech Stephenson popisuje, že klíčovou myšlenkou bylo, co by bylo obsahově potřeba k tomu, aby se pohlcující 3D grafika stala stejně populární jako televize. 
Kniha doslova vynalezla slovo "metaverse" tři dekády předtím, než ho použil Mark Zuckerberg, a předpověděla svět hackerů, avatarů a virtuální ekonomiky. Stephenson se ale nálepce vizionáře, který předpověděl sociální sítě, brání. “"Psal jsem vlastně jen o dávném lidském rysu – o tendenci mysli nechat se unést myšlenkami," říká v rozhovoru.

Recenze: Historicky zásadní, literárně nedokonalá, neotřelá kombinace cyberpunku, hackování lidí a rozvozu pizzy

The New York Times Book Review Sníh krátce po vydání ocenil jako brilantně provedenou, s autorem jako poutavým průvodcem po řítící se budoucnosti. Ohlasy na Sníh dnes, více než třicet let po vydání, míří dvěma směry zároveň – jako historicky zásadní, ale i literárně nedokonalé dílo. Čtenáři si cení nápaditého propojení žánrů, originálního pojetí kyberpunku a vynikajícího popisu virtuální reality, objevují se nicméně i výhrady k tempu druhé poloviny knihy. V recenzi ke třicátému výročí knihy sepsal pro renomovaný sci-fi magazín Reactor (dřívější Tor.com) Alan Brown přiznává, že knih trpí různými "literárními hříchy" – hlavního hrdinu typu Mary Sue a sklon postav si vzájemně "mansplainovat". Přesto navzdory excesům funguje coby celek mimořádně dobře, protože "Sníh je nepravděpodobná směs satiry, dobrodružství, groteskní komedie a seriózní spekulace o technologii a povaze lidského vědomí". Brown zároveň komentuje, jak kniha po třech dekádách stárne – na rozdíl od typické blízké budoucnosti, která rychle zastará, podle něj zůstal Sníh aktuální, protože "prostředí knihy dodnes působí, jako by se mnohé z toho, co obsahuje, mohlo stát někdy v příštích pár letech". 

MaddAddam (Margaret Atwoodová): Sžíravá satira s velkým srdcem

Lidstvo vyhubila genetická manipulace a lidská chamtivost přesně, jak předpověděl geniální, ale citově vyprahlý vědec jménem Chřástal. Málo přeživších se teď snaží postavit nový způsob soužití, a to nejen mezi sebou, ale i s Chrastíky – dokonale vyšlechtěnými, nevinnými bytostmi, které mají zdědit zbytky planety. Jejich křehké společenství ohrožují zdivočelá zmutovaná zvířata i násilníci z brutálních "painballových" arén. Uprostřed toho všeho se odvíjí temný a pokroucený příběh ztraceného bratra Zeba, skryté vraždy a podivné pomsty. 

Příběhy, které by se mohly stát

MaddAddam (2013) kanadské spisovatelky Margaret Atwoodové uzavírá trilogii započatou románem Gazela a Chřástal (2003) a pokračující Rokem potopy (2009). Atwoodová, známá především seriálovou adaptací distopického románu Příběh služebnice (1985) odmítá nálepku "sci-fi", sama svou tvorbu popisuje jako "spekulativní fikci", protože píše o věcech, které by se mohly reálně stát, ne o kosmických lodích.  

MaddAddam podle ní nemá jednoduché "poselství". Jde jí spíš o prozkoumání toho, kam až může dojít lidská posedlost dokonalostí a efektivitou. Prvky jako laboratorně pěstované maso (ChickieNobs) čerpala z reálných vědeckých experimentů své doby. Ústředním motivem posledního dílu je vyprávění příběhů jako stará evoluční výhoda lidstva – schopnost předávat zkušenosti dalším generacím beze ztrát na životech. “Mluvím o věcech, které by se mohly stát – jako ty burgery [z laboratorního masa] – a pak se skutečně stanou, stejně jako Jules Verne psal o věcech, o kterých si myslel, že by se mohly stát, jako ponorky, a taky se staly," říká v rozhovoru.

Recenze: Důstojný a radostný závěr série

The New York Times Book Review ocenil, že autorka spojila předchozí dva díly do důstojného a radostného závěru, zatímco The Guardian knihu vyzdvihl jako divokou jízdu a skvělou zábavu. Americká rozhlasová stanice NPR ji ve své recenzi popsala jako jízlivý, ale citlivý pohled na svět po katastrofě, kterou způsobil šílený vědec navrženou nemoc, a britský Sunday Times knihu shrnul jako sžíravou satiru, suchý humor a jazykovou brilanci.
Podobně vřele kniha rezonuje i u českých čtenářů, kde se opakovaně objevuje nadšení z toho, jak Atwoodová dokáže kombinovat humor s hrůzou a jak přesvědčivě vykreslila postapokalyptický svět "chvíli před zničením". Řada čtenářů přitom jako nejsilnější prvek série vyzdvihuje vypravěče Jimmyho.