3x Argo: další Stranger Things, napínavý thriller a příběh mladičkého „básníka z Terezína“

Caithlin Schneiderhanová: Stranger Things: Nancy na stopě

Děj románu, jehož hlavními postavami jsou Nancy Wheelerová a Robin Buckleyová, se odehrává v mezidobí mezi čtvrtou a pátou řadou kultovního seriálu Stranger Things.
Nancy by měla na podzim nastoupit na univerzitu, ale může z Hawkinsu vůbec odejít, když kdesi v přítmí pořád číhá Vecna? Když se začne spolužák Joey Taft chovat podivně, je Nancy přesvědčená, že si netvor vybral další oběť. A proč náhle tolik obyvatel Hawkinsu trpí dýchacími potížemi? Jakmile se Nancy s Robin pustí do vyšetřování, pověsí se jim na paty tajemný muž. Kdo to může být? Má snad něco společného s Obráceným světem?

Následující dny otřásly životem v městečku ještě víc. Čtvrtina hawkinských obyvatel se sbalila a odjela pryč, a na jejich místo se přivalilo vojsko a celou oblast neprodyšně uzavřelo pod záminkou karantény. Přes hraniční linii se nedostal skoro nikdo, mezi řídké výjimky patřili zásobovatelé, osoby se zvláštním povolením a v poslední době také humanitární pomoc. A jestli byly nekompromisně střežené hranice města, blokáda kolem samotného centra byla už naprosto neprostupná. Donedávna tepající srdce Hawkinsu se změnilo ve vojenskou bezletovou zónu. Během několika okamžiků po příjezdu se armáda zaměřila na epicentrum Vecnovy zkázy, místo, kde se protínaly jeho čtyři Trhliny. Z tohoto bodu byl do vzdálenosti několika bloků vytyčen okruh oblasti, která se stala přísně tajnou černou dírou armády. Nikdo v Hawkinsu, včetně Nancy, neměl tušení, co se tam odehrává.

David Urban, Vladimír Zlý: Vysvědčení

Během šesti měsíců jsou zavražděny tři malé děti a čtvrté unikne smrti jen o vlásek. Zpočátku pachatel řádí na Ostravsku, posléze se přesouvá do Prahy. Všechny případy mají jedno společné – k vraždám či pokusům o ně dochází den před narozeninami obětí. Kdo za ohavnými skutky stojí a jaké pohnutky ho k nim vedou, intenzivně zjišťují zprvu ostravští kriminalisté pod vedením Ivoše Kiliána a později se k nim připojí i pražští kolegové s týmem Radima Brázdy.
Jde o jejich druhý společný případ, poprvé se takto sešli při vyšetřování případu, který čtenáři znají z knihy Perfektní alibi. Při postupném odhalování nových a nových skutečností jsou okolnosti smrti malých dětí čím dál děsivější. Mordparty svádějí závod s časem a dělají všechno pro to, aby vraha dopadly dříve, než stačí znovu zaútočit.

Severní stranu parkoviště obklopovalo husté křoví. Za ním vyrůstaly desítky stromů a dalších keřů. Proluky a mýtinky mezi nimi bily do očí jako úsměv s vytrhanými zuby. Vedení města původně zamýšlelo ne daleko školy provést revitalizaci starého parku, jenž se v uplynulých letech proměnil v nelegální skládku odpadu a místo, kde bezdomovci s narkomany vytvářeli squaty. Bohužel došlo k přesměrování finančních toků a z velkolepých plánů na moderní park, plný dětských hřišť a sportovišť, sešlo. Strážníci denně bojovali s tím, aby se v okolí školy nezdržovaly pochybné existence, jež svou přítomností ohrožovaly děti a žebráním obtěžovaly návštěvníky nedalekého supermarketu. Bylo to jako boj s větrnými mlýny. Po velkých raziích a zatýkání se okolí na pár dní vylidnilo, ale jakmile se situace trochu uklidnila, českotěšínská chátra se do své oblíbené lokality vrátila. Dnes bylo místo až na pár spících bezdomovců ve středu malého parku opuštěné. Po předvčerejší razii si většina obyvatel našla ubytování jinde a zatím se nevrátila. Jen ti chytřejší nelenili a včas obsadili místa, kde zůstaly celty stanů, igelity a matrace. I tady platilo pořekadlo – kdo dřív přijde, ten dřív mele.

Baptiste Cogitore: Chlapec kometa

Neuvěřitelný příběh mladičkého „básníka z Terezína“ Hanuše Hachenburga (1929–1944). Baptiste Cogitore jemně, s velkou empatií proniká do krátkého, pohnutého a přitom bohatého života židovského chlapce z Prahy, který byl do drsné reality uvržen ještě dřív, než svět začala ničit zhoubná ideologie: narodil se v roce 1929 v židovské zámožné rodině, ale v roce 1938 ho matka z osobních důvodů umístila do sirotčince. Ve třinácti letech byl deportován do ghetta Terezín a v prosinci 1943 do Osvětimi-Březinky, kde byl den před svými patnáctými narozeninami zavražděn. Předtím, ještě v Terezíně, za sebou zanechal hlubokou stopu – v jednom z baráků ghetta na čtyřicet chlapců založilo tajný časopis Vedem a „autonomní republiku ŠKID“.
V této skupině si Hanuš rychle získal ústřední postavení jako mimořádně talentovaný básník a publicista.

Baptiste Cogitore deset let bádal v archivech, shromažďoval informace i svědectví lidí, kteří Hanuše znali. Na základě svých rešerší natočil o Hanušovi dokumentární film Le Fantôme de Theresienstadt a poté napsal knihu Chlapec kometa (L’enfant comète, 2025) – v nich se mj. objevují i nesmírně působivé Hanušovy básně.

Mladá badatelka objevuje Vedem, na 800 původ ních stránek časopisu, jejž v Terezíně dva roky tajně vydávali čeští vězni. Chlapci ve věku čtrnáct až patnáct let. Claire se těmi dokumenty probírá jako dítě, které při koupání v oceánu náhodou narazilo na vrak pirátské lodi, na jejímž dně se ukrývá poklad. Na povrch vyplouvají barevné obrázky a texty – některé obšírné, jiné lapidární – psané na stroji nebo rukou. Zdá se jí, že těch rukou musely být desítky: tolik různých rukopisů a šifer – většinou pseudonymů, přezdívek. Všechno je česky. Claire ni čemu nerozumí. Přesto má pocit, že občas dokáže uhodnout smysl kritiky, okénka komiksového pří běhu nebo karikatury. Rozpozná dokonce několik slov, jež se v jazyce, kterým nevládne, naučila. Hledá především slovo divadlo. Prozatím se ale nic z krabice divadelní hře nepodobá. Spíš to vypadá na básničky a články, často ilustrované – alespoň v prvních číslech časopisu.

Claire se souborem probírá. Prohlíží si ho. Jak po stupně stránky časopisu rozkládá, defilují jí před očima týdny, měsíce a roky – 1943 a 1944. Vedem funguje jako pozoruhodně pravidelný kalendář. Pod rukama má kompletní dobrodružství, ucelenou historii chlapců z onoho záhadného „heimu“, i když jí zatím nerozumí. Kolektivní vyprávění, které ze stránek v tuto chvíli jen tuší a od nějž ji dělí poslední tenká bariéra. Jazyková. Claire si prohlíží typografii, vykřičníky, jimiž nešetřili, jeden otazník za druhým, kresbičky: překypuje to životem a neuvěřitelnou energií. A okamžitě ji napadá: co se stalo s těmi mladými autory odvlečenými do jednoho z nejnepochopitelnějších ghett v historii nacistické říše? Claire se dostává k poslednímu číslu a v krabici pořád ještě zbývá jedenáct stránek. Možná zvláštní vydání nebo příloha k fondu časopisu Vedem. Těch jedenáct stránek obsahuje všechno, co mívají divadelní hry: výčet postav, jejichž názvy Claire dokáže odhadnout. Vystupuje tu Král a Ministr, jsou tu jména Honza, Jeníček… Zdá se, že poslední stránky rukopisu vznikaly v rychlosti: text je chaotičtější než na začátku, kde bylo písmo upravenější a čitelnější. Na titulní stránce, kde Claire rozluští titul Hledáme strašidlo, rozpoznává také nakreslenou korunu, žezlo a možná i obličej s knírem, který je ovšem napůl vybledlý působením času. A záhadný podpis: „Ha-“.