Exhumace ostatků Jana Masaryka: Vražda, nebo sebevražda? Michael Shaheen vysvětluje, proč nevěří, že se zabil

Americký právník a spisovatel Michael Shaheen má do tématu Masarykovy smrti hlubší vhled než většina Čechů – než napsal detektivní román Druhý suvenýr pojednávající právě o smrti Jana Masaryka, rok a půl studoval archivy a diplomatické dokumenty z amerického, francouzského a britského velvyslanectví. Co při svém pátrání našel, čemu sám nevěří a co může chystaná exhumace ještě odhalit, prozradil v rozhovoru pro Kosmas.

Každý rok vyjde něco nového k Masarykovu případu. Co bylo tím posledním, co jste zaznamenal – a mění to ještě něco na vaší teorii, i když je kniha už hotová?

Pořád se objevuje něco nového. Když jsem byl uprostřed psaní knihy Druhý suvenýr, americká, britská a francouzská ambasáda zveřejnily dříve utajované materiály ze svých archivů, které jsem prostudoval na Ministerstvu zahraničí. Upřímně, byl jsem trochu nervózní – měl jsem hotové asi dvě třetiny knihy a bál jsem se, že narazím na něco, co by mou teorii o tom, co se stalo, vyvrátilo. Že bych musel začít úplně od začátku. Stal se ale pravý opak. V materiálech americké ambasády jsem našel záznam rozhovoru s Masarykovým tajemníkem Antonínem Sumem, který mou teorii jen potvrdil.

Prozradíte nám, co v rozhovoru zaznělo?

Ale ne, mnohem zajímavější bude si to přečíst v knize!

Můžete aspoň naznačit, jestli se týká toho, co se dělo tu noc, nebo spíš toho, co se dělo předtím – tedy jestli mluví o povaze jeho smrti, nebo o okolnostech kolem ní?

Týká se přímo toho, co se dělo tu noc – jak trávil ty poslední hodiny před smrtí.

Sám jste studiem materiálů Masarykovy smrti strávil rok a půl. Jaké informace vás přesvědčily o tom, že to nebyla sebevražda?

Je toho tolik, co nesedí. Žádný dopis na rozloučenou – ani českému národu, vůči kterému cítil jako Masaryk velkou odpovědnost, ani milované sestře Alici. Byt byl v nepořádku, polštáře z postele se nepochopitelně našly v koupelně, rozbité sklo, převrácený nábytek. Muži pověření vyšetřováním byli přesvědčení komunisté, které si jen pár měsíců předtím osobně vybral ministr vnitra, aby zametli stopy po takzvané „parfémové aféře" – pokusu o atentát. Neznámý Rus odešel z místa činu s aktovkou a zmizel. Co v ní bylo, se nedozvíme jistě, dokud se neotevřou ruské archivy. Svoji teorii mám, o té se dozvíte v knize.

Nastal moment, kdy jste během bádání našel něco, co vaši dosavadní teorii naopak vyvracelo? 

To je zajímavé. Na začátku jsem měl teorii – pocit, instinkt – ale žádná fakta, o která bych se opřel. Čím víc jsem bádal, tím víc jsem nacházel důkazů, které mou původní myšlenku podporovaly. Věci, které jinak nedávaly smysl; drobnosti, které samy o sobě nic neznamenaly, ale když jste je poskládali s ostatními fakty, najednou vznikl obraz. Například jeden člověk za druhým zmiňoval, jak Masaryk mluvil o tom, že musí připravit projev k výročí podpisu Smlouvy o přátelství mezi Československem a Polskem. Bylo to tak důležité, že ani nemohl zůstat na oběd u Benešových. A skutečně, noc před smrtí si nechal přinést psací potřeby a projev napsal – naprosto nezajímavý.

V září má dojít k exhumaci těla Jana Masaryka. Co podle vás může exhumace dál objasnit?

Těžko říct. Pro mě vždycky šlo o otázku, jestli spadl, nebo byl vystrčen. V obou případech by smrtelná zranění vznikla při pádu. Ale s moderní technologií možná dokážou zjistit něco víc – nechme se překvapit.

Myslíte si, že závěry znalců potvrdí vaši teorii?

Neočekávám, že exhumace mou teorii potvrdí nebo vyvrátí. Nakonec je na čtenářích, aby posoudili, jestli jsem předložil přesvědčivý případ. Ať už se mnou budou souhlasit, nebo ne, doufám, že si tu cestu užijí – a něco se při ní naučí, stejně jako já.