"Jak být po boku odcházejícím?", ptá se v novém románu Bianca Bellová

Šestatřicetiletá Klára žije v Praze a vede osamělý život bez přátel, stálého partnera i bez rodiny. O byt se dělí se ženou, o které téměř nic neví, matka jí zemřela, s otcem se roky nestýká. Pracuje v neziskové organizaci Stříbrný věk pomáhající seniorům. Zavedený běh jejích dní přeruší zpráva o tom, že její otec je vážně nemocný, rozhodl se pro asistovaný odchod ze života a rád by se s Klárou rozloučil.

„Titul nejspíš svádí k domněnce, že je kniha o smrti a umírání. To je pravda jen zčásti. Moje postavy stojí před otázkou, jak důstojně odejít a zúčtovat se svými blízkými, ale hlavně jak být po boku odcházejícím.

Je to dnes s novými možnostmi medicíny milosrdnější? Rychlejší? Úspornější? A budeme v ten kritický okamžik, kterému se nikdo z nás nevyhne, mít někoho, kdo nás bude držet za ruku?“ ptá se v novém románu Bianca Bellová. Kam až sahá lidská touha po absolutní kontrole nad vlastním životem? Co nás jako lidský druh odlišuje od ostatních živočichů? Máme právo určit si čas svého odchodu? Je román dystopií nebo už žitou současností?

Jak je pro Bellovou typické, její kniha nenabízí jednoduché odpovědi na palčivé otázky, na ty si čtenáři společně s hlavní hrdinkou musejí přijít sami.

„Hlavně mě ale zajímalo, jak se dá fungovat ve světě, který je nejbezpečnější a nejbohatší v dosavadní historii – ale zároveň v něm trpíme největším osaměním. Kde hledat kotvu, když se rodinné vztahy stále více rozpadají?“ uzavírá Bellová.

Bianca Bellová je oceňovaná autorka povídek, novel a románů, které jsou plné obyčejných i roztodivných postav a příběhů, v nichž se mísí humor se smutkem. Mezinárodního ohlasu dosáhla románem Jezero (2016), za nějž získala cenu Magnesia Litera Kniha roku, Cenu Evropské unie za literaturu a EBRD Literature Prize. Za román Mona (2019) obdržela ocenění Česká kniha. Své nejnovější povídky vydala v brilantní a jazykově vybroušené knize Dvaadvacet fragmentů (2025), která vypráví o zásadních životních okamžicích.