Provokativní alegorie Dar od Gaey Schoeters - Německo, slonovina, smrdutá politika

Ukazuje se, že jde o dar od prezidenta Botswany. Mají-li Němci takovou starost o slony, ať si soužití s nimi zkusí na vlastní kůži! Hlavně ať jim dopřejí volnost pohybu a prostor, který potřebují. Obyvatelstvo, nechť se pěkně přizpůsobí. Koneckonců jsou to chráněná zvířata, jejichž blaho má naprostou prioritu. Že je vám to povědomé? Belgická spisovatelka Gaea Schoeters (*1976) se ve své satiře Dar inspirovala kauzou z roku 2024, kdy botswanský prezident Mokgweetsi Masisi kvůli sporu o dovoz loveckých trofejí skutečně Německu „vyhrožoval“ sloní zásilkou.

Autorka s humorem a nadhledem rozehrává partii mezi zmatenými chobotnatci a zaskočenými Berlíňany. Přitom nastoluje otázky ohledně západní nadřazenosti, politického cynismu, ale také ochrany přírody. 

Nizozemsky píšící Belgičanka Gaea Schoeters byla již vícekrát označena za „nejpracovitější spisovatelku ve Flandrech“. Vedle románů se věnuje i jiným žánrům, jako jsou libreta a divadelní hry. V průběhu let se stala jednou z předních osobností vlámské literatury. Její zlomový úspěch však přišel teprve v roce 2020, a to díky románu Trofee (Trofej). Bohatý Američan Hunter White v něm cestuje do Afriky, aby zastřelil nosorožce – poslední trofej, která mu chybí k dokončení „Velké pětky“.

„Nápad jsem čerpala z reklamy na facebooku,“ vysvětluje Schoeters. „která nabízela ke koupi lovecký lístek na lov vzácného druhu kozorožce v Pákistánu. Výtěžek z prodeje měl být použit na financování programu chovu a ochrany právě těchto zvířat. Přišlo mi to tak zvrácené, že jsem se o tom chtěla dozvědět víc. Dočetla jsem se o bohatých cizincích, kteří platí tisíce eur za lov velké zvěře v Africe, aby si doma v pracovně mohli pověsit sloní hlavu nebo lví kůži. Někteří si nechávají své výpravy natáčet coby symbol společenského postavení. To vše mi posloužilo jako inspirace pro postavu Huntera Whitea, jenž – aniž bych prozrazovala příliš z děje – jde ještě o krok dál a začne lovit i lidi.“

Kniha byla přeložena do více než dvaceti jazyků a stala se skutečným hitem, jen v sousedním Německu se ho prodalo přes dvě stě tisíc výtisků. Tématem africké divoké zvěře a neokolonialismu se zabývá také autorčina následující novela Dar.

„Tón je zde lehčí než v románu Trofej,“ říká Schoeters, „ale opět jsem čerpala ze skutečného života. Prezident Botswany opravdu vyhrožoval, že pošle do Německa slony. Okamžitě mi naskočila představa slonů koupajících se ve Sprévě nebo procházejících se kolem Říšského sněmu. Zároveň jsem už dlouho chtěla napsat něco o krizi v evropské politice. (…)

Winkler je archetypem západního politika, který se zřekl svého původního idealismu, chce se udržet u moci za každou cenu, a proto nikdy nehledí dál než k příštím volbám. (…) Tak je tomu prakticky všude v Evropě. Politici se děsí vzestupu krajní pravice, a to vede k obrovské paralýze. Lidé dnes uvažují pouze v čtyřletých cyklech a obtížná rozhodnutí se odkládají ze strachu, že by za ně voliči mohli požadovat zodpovědnost. Přitom čelíme celé řadě problémů, které vyžadují dlouhodobé uvažování a nepopulární opatření. Například v klimatické krizi vidím jen velmi málo ‚snadných‘ řešení.“

Kancléř Winkler je nucen se vypořádat s důsledky své politiky. Požádá o radu svou mentorku Eriku Langovou (jejíž postava je inspirována Angelou Merkelovou), která pronese okřídlenou větu „Wir schaffen das“. Současně však dodá: „Sloni nejsou uprchlíci. Tohle není otázka úhlu pohledu, tohle je skutečný problém. Ten šikovnou propagandou nevyřešíš.“ Jsou přizváni odborníci a přijata opatření pro bezpečné zacházení se zvířaty. Kancléřova stranická kolegyně Hannelore Hartmannová má za úkol ten „bordel“ uklidit. A to doslova, protože dva tisíce tun sloních výkalů denně způsobují nepříjemnosti.

Celé město smrdí a zarůstá exotickými rostlinami z tropických semen obsažených v trusu, objevují se nové hmyzí druhy, vědci varují před zvýšeným rizikem horečky dengue a malárie. Navíc tlustokožci sežerou veškerou zeleň. Demonstrují zaměstnanci komunálních služeb i zemědělci, kteří na rozdíl od slonů musí dodržovat emisní směrnice. Vzniká „kakaplán“, ze slonů je turistická atrakce a jejich exkrementy coby hnojivo opanují evropský trh. Strategie se však ukazuje jako neudržitelná, a ke všemu se vymkne kontrole i Hartmannová. Když Winklerův pravicový protivník Holger Fuchs získává na popularitě, kancléř přichází s razantním řešením.

Kromě dvaceti tisíc slonů, které prezident Botswany „daroval“ Německu, je vše v této pamfletové novele představitelné – viz nevyhnutelný mediální cirkus, teoretické rady odborníků a „odborníků“, politická obvinění, strach z neznáma a snaha úřadů zbavit se odpovědnosti, zastrašující aktivismus demonstrantů, kteří nenesou žádnou odpovědnost, západní posedlost touhou vše ovládat, ale také zelené utopie, které neberou v úvahu základní existenční jistotu milionů lidí. A samozřejmě jsou tu radikálně pravicoví populisté, kteří zneužijí jakékoli nepokoje k podněcování nespokojenosti občanů a k polarizaci společnosti.