Znovu vychází Pokrm Bohů od Terence McKenny

Toto dílo vychází v novém vydání a při té příležitosti vznikl i nový doslov, který napsal Jiří Horáček, český psychiatr, neurovědec a profesor psychiatrie. Ten patří k nejvýraznějším osobnostem českého výzkumu vědomí, psychedelik a jejich možného využití v léčbě duševních onemocnění. Působí v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ) a na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.

Tady je část jeho textu, který najdete v závěru knihy:

(…) Ústředním tématem knihy Pokrm bohů je analýza role psychedelik v psychologickém zrání člověka. McKenna přesvědčivě ukazuje, jak kontakt s psychedelickou látkou vede k posunu ve vnímání světa, mění postavení jedince v síti sociálních vztahů a v konečném důsledku působí jako katalyzátor širších společenských proměn. Tyto mechanismy přitom nezkoumá pouze v historické perspektivě — s odvahou charakteristickou pro jeho myšlení anticipuje jejich možný vliv na budoucnost lidského druhu.

Roli halucinogenních rostlin sleduje v celé šíři: od roviny neurobiologické přes individuálně psychologickou a společenskou až k otázkám evoluce druhu jako celku.

Přestože McKennovy teze jsou svou povahou vizionářské a místy záměrně provokativní, vyrůstají z důkladného interdisciplinárního bádání, které jeho myšlení odlišuje od pouhé spekulace. Zvláštní pozornost McKenna věnoval otázce vztahu mysli k okolní realitě — tématu, jež prostupuje celou knihou. V souladu s podněty moderní lingvistiky a filozofie jazyka přiznává jazyku zásadní roli při utváření naší zkušenosti světa: „Šamanské zkušenosti nás utvrzují v názoru, že svět je ve skutečnosti určitým způsobem vytvořen z jazyka“ (kap. 1). Vychází přitom z předpokladu, že pokud je realita — přinejmenším v té podobě, v níž ji prožíváme — spoluutvářena formami našeho myšlení a řeči, pak látka jako psilocybin, která tyto formy hluboce proměňuje, zasahuje přímo do způsobu, jímž svět vnímáme a konstruujeme.

Příběh, vyprávění, metafora — to jsou podle McKenny funkce jazyka, které světu vdechují život a smysl.

Jeho pozice je však subtilnější, než by se mohlo zdát: připojuje se k světotvornému aspektu jazyka a mysli, aniž by tím popíral reálnost vnějšího světa. Nejde mu o relativismus, ale o rozšíření toho, co považujeme za skutečné. Realita skládá z nekonečného množství jednotlivostí, které se mohou stát součástí naší vědomé zkušenosti. Pouze a výhradně na naší mysli záleží, co si z reality vybere (ohodnotí jako významné) a co „vpustí“ do vnitřního prostoru reflexe.

Struktura, která je zodpovědná za hodnocení informací z hlediska jejich předpokládané potřebnosti pro jedince, se jmenuje talamus. Určité části talamu slouží jako filtr nebo síto pro vstupující informace. Výběr informací, které talamus propustí jako důležité, je mimořádně komplikovaná aktivní činnost mozku. Talamus na této funkci spolupracuje s řadou dalších částí mozku. Mozková kůra čelních laloků je nejdůležitější oblastí, která reguluje informační funkci talamu. Kůra čelního laloku je vývojově nejmladší a nejvýše organizovanou strukturou lidského mozku. Podílí se na řízení řady dalších, vývojově a funkčně starších oblastí mozku (např. talamu). Rovněž je zodpovědná za tvorbu jazyka.

Je s podivem, že právě tato oblast mozku po podání psychedelik výrazně mění svou aktivitu. Můžeme ji proto považovat za jednu z cílových oblastí pro účinek tryptaminů. Jejich podání změní funkci dorsolaterální oblasti čelního laloku, což vede k ovlivnění struktury jazyka a myšlení.

Myšlenky nás napadají v nových souvislostech, zasazujeme je do neobvyklých kontextů, slova se mohou vizualizovat a být také vizuálně zpracovávány.

Vidím pak svou myšlenku jako geometrický obrazec neobvyklé krásy, který se mění podle toho, jak se má myšlenka pohybuje psychickým prostorem, po chvilce začínám již vnímat jen měnící se geometrii, abych si vzápětí vzpomněl, že se jedná o mou myšlenku a podivil se tomu, jak se změnila a za jak pozoruhodných podmínek k tomu došlo. Psychedelická zkušenost je ze své podstaty singulární, je nepředpověditelná, může dojít k čemukoliv, vždy se však jedná o změnu pohledu na svět a sebe sama. Ovlivněním struktury jazyka a myšlení tedy měním i strukturu světa.

...............

Jiří Horáček