Nejvíce v záři reflektorů bývá kategorie Litera za prózu. Porota i letos namíchala nominace tak, aby uspokojila čtenáře z obou táborů: masové i minoritní. Emil Hakl a Jaroslav Rudiš jsou představitelé inteligentního mainstreamu, Ivan Binar, Anna Zonová nebo Ludvík Němec pak široké veřejnosti málo známí autoři, jimž by mohla nominace pomoct k větší známosti. Speciálně chci ale upozornit na knihu Jana Němce „Dějiny světla“, kterého osobně považuji za černého koně této kategorie. Jenže, jak jsme se mohli přesvědčit v minulých ročnících, Magnesia Litera umí překvapit.

A i letos zde máme kontroverzi: Ani knihu „Člověk Gabriel“ Kateřiny Dubské, ani „Zázemí“ Jany Šrámkové v nominacích nenajdeme. Bylo by laciné porotu za toto rozhodnutí kritizovat, protože nominace i ocenění naplňují statut cen, které mají propagovat kvalitní českou (a překladovou) literaturu. Opět se můžeme ptát, jestli Člověk Gabriel a Zázemí nejsou tak trochu obětí své vlastní popularity, když dala porota přednost jiným, méně známým knihám.

Litera za poezii přináší další překvapení. Absence velmi ceněné sbírky Zimní dvůr Bohdana Chlíbce, která si vysloužila cenu Kniha roku Lidových novin, bude patrně hojně přetřásaná v médiích. Stejně jako loňská "nenominace" Kateřiny Tučkové. Ta samá otázka, kterou jsem si položil v případě beletrie. Otázka, na kterou ale není snadné najít odpověď.

Smutný paradox na nás čeká v kategorii Litera za nakladatelský čin. Jedním z nominovaných je Edice Fototorst. Jedná se o malé fotoknihy ve formátu 160 x 180 mm, které představovaly významné postavy světové fotografie. Tato edice ale letos pro nedostatek financí končí. Fototorst byla řada, která si v relativně krátké době získala mezinárodní věhlas, nicméně na její životaschopnost to nestačilo. Pokud Literu dostane, bude to velmi smutná labutí píseň.