Ohniskovy nové kousky - Starej pop

Autor je schopen lehce distancované výpovědi o skutečnosti, aniž by přitom sklouzával k abstrakci. Za básníkovým neotřelým pohledem stojí humor a právě citlivost vůči hmatatelnému světu – důvod, proč Ohniskovy básně působí tak mladistvě.

Kamil Bouška

Kniha je ilustrována ruským výtvarníkem žijícím v Praze Viktorem Pivovarovem.

Lyrická poezie nemá děj

Lyrická poezie nemá děj

snaží se vystihnout náladu

Nálada prská

jak volské oko

Pokojská tlačí

vozík se saponáty

něco ji svléká očima

Z botanického hlediska

je meloun bobule

a svět

nekonečně malý hrášek uprostřed ničeho

Muž zvenčí a muž zevnitř

Muž zvenčí je k nerozeznání podoben muži zevnitř a naopak.

Jedné hluboké zimní noci se potkají na prahu, potřesou si

rukou, utrousí par vět. Poté se každý z nich vrací, odkud přišel.

U pisoárů

To je mi dnes nějak smutno, řekni mi, co mě potěší.

Po smrti budou tvé nehty výraznější. Kůže se napne, vrásky

vyhladí.

Taky je mi dnes nějak smutno, i ty mi řekni… však víš.

Po smrti ti už nikdy nebude smutno.

Děkuji, moc se mi ulevilo.

Taky se mi ulevilo: budu si prohlížet své nehty, plny klidu

a nepřestajné pohody.

A třeba tam bude i hudba hrát!

Určitě tam bude i hudba hrát. Jemná, sotva slyšitelná, ale krásná.

A co vize?

O vize, samozřejmě že vize! Cožpak bez nich cokoli jest

možno?

Nehty, kůže, hudba, vize… ach.

Domluveno!