Úvod do buddhistického nazírání duchovní skutečnosti

/ nakl. Argo

Co bude po smrti? Z pochopitelných důvodů je těžko odpovídat. Jinou věcí je příprava na smrtelnost. Je velkou pravdou, že je to práce na celý život. A všechny duchovní tradice světa říkají to samé - žij život co nejlépe každý den. Jenže co je to "co nejlépe"? Tibeťan Sogjal Rinpočhe (1947 - 2019) vydal před 30 lety knihu, která rozvíjí tradici Tibetské knihy mrtvých z 8. století a snaží se západnímu publiku předložit duchovní skutečnosti života a smrti očima tibetského buddhismu.
Co bude po smrti? Z pochopitelných důvodů je těžko odpovídat. Jinou věcí je příprava na smrtelnost. Je velkou pravdou, že je to práce na celý život. A všechny duchovní tradice světa říkají to samé - žij život co nejlépe každý den. Jenže co je to "co nejlépe"? Tibeťan Sogjal Rinpočhe (1947 - 2019) vydal před 30 lety knihu, která rozvíjí tradici Tibetské knihy mrtvých z 8. století a snaží se západnímu publiku předložit duchovní skutečnosti života a smrti očima tibetského buddhismu.

1. V ZRCADLE SMRTI

Svou první zkušenost se smrtí jsem zažil, když mi bylo asi sedm. Chystali jsme se opustit východní vysočinu a cestovat do středního Tibetu. Samten, jeden z osobních asistentů mého mistra, byl obdivuhodný mnich, který byl ke mně v dětství moc hodný. Měl jasný, kulatý, boubelatý obličej, vždycky ochotný rozzářit se v úsměvu. V klášteře ho měli všichni rádi, protože byl tak dobrosrdečný. Můj mistr každý den předával učení a iniciace a vedl praxe a obřady. Kvečeru jsem shromáždil své kamarády a pořádali jsme malé divadelní představení, při němž jsme si přehrávali dopolední události. Samten mi vždycky půjčil šatstvo, které měl mistr ráno na sobě. Nikdy mě neodmítl.

Potom Samten najednou onemocněl a bylo zřejmé, že nepřežije. Odjezd jsme museli odložit. Na následující dva týdny nikdy nezapomenu. Nad vším visel jako mrak pach smrti; cítím ho znovu, kdykoli pomyslím na onu dobu. Klášter byl prosycen intenzivním vědomím smrti. Nebylo to však vůbec morbidní nebo děsivé; v přítomnosti mistra nabývala Samtenova smrt zvláštního významu. Stala se lekcí pro nás všechny. Samten ležel na lůžku u okna v chrámku mistrovy rezidence. Věděl jsem, že umírá. Občas jsem vešel a sedl si k jeho loži. Nemohl mluvit a já jsem byl otřesen změnou jeho obličeje, který byl teď vychrtlý a stažený. Uvědomoval jsem si, že se nás chystá opustit a že ho už nikdy neuvidíme. Bylo mi z toho moc smutno a cítil jsem se opuštěný.

Samten neměl lehkou smrt. Zvuk jeho těžkého dechu nás pronásledoval všude a cítili jsme, jak se jeho tělo rozkládá. S výjimkou jeho oddechování bylo v klášteře naprosté ticho. Všechno se soustřeďovalo na Samtena. Ale ačkoli bylo v Samtenově dlouhém umírání tolik utrpení, všichni jsme viděli, že hluboko v jeho nitru vládne mír a důvěra. Napřed jsem si to nedovedl vysvětlit, ale pak jsem si uvědomil, z čeho pocházejí – z jeho víry a výcviku a z přítomnosti našeho mistra. A ačkoli mi bylo smutno, věděl jsem, že když je tu náš mistr, všechno bude v pořádku, protože bude s to pomoci Samtenovi k vysvobození.

Později jsem se dozvěděl, že je snem každého praktikujícího umírat v přítomnosti svého mistra a mít to štěstí, že ho smrtí povede mistr. Když Džamjang Khjence klidně vedl Samtena jeho umíráním, seznamoval ho postupně se všemi etapami procesu, kterými prochází. Přesnost mistrových vědomostí i jeho jistota a klid mě ohromovaly. Pokojná důvěra mého mistra, byl-li přítomen, povzbudila i nejvystrašenějšího člověka. Teď nám Džamjang Khjence odhaloval svou nebojácnost vůči smrti. Ne že by kdy bral smrt na lehkou váhu; často nám říkával, že se jí bojí, a varoval nás, abychom se k ní nestavěli naivně nebo samolibě. Co to však umožňovalo mému mistrovi čelit smrti způsobem, který byl současně střízlivý i veselý, tak praktický a přece tak tajemně bezstarostný? Ta myšlenka mě fascinovala a stále jsem se jí musel zabývat. Samtenova smrt byla pro mne otřesem. Už v sedmi letech jsem poprvé zahlédl mohutnou sílu tradice, jejíž součástí jsem se stával i já, a začínal jsem chápat účel duchovní praxe. Praxe umožnila Samtenovi smířit se se smrtí a pomohla mu jasně pochopit, že útrapy a bolest mohou být součástí hlubokého, přirozeného procesu očisty. Praxe přinesla mému mistrovi úplné poznání toho, co je to smrt, a přesnou techniku, jak člověka smrtí provést.

.............

překlad Dušan Zbavitel

Kupte si elektronickou knihu.

Ihned
348 Kč

Kupte si knihu.

Skladem
448 Kč
běžná cena 498 Kč

Další články

Německý historik a publicista Lutz C. Kleveman (*1974) se snaží odhalit pohřbenou minulost tohoto fascinujícího města, při tom však objevuje i širší dějinné souvislosti lvovské historie a brilantně vypráví o dějinách Evropy až do dnešních dnů.
Ukázky

Jeruzalém Evropy - historie Lvova v souvislostech dějin Evropy

Německý historik a publicista Lutz C. Kleveman (*1974) se snaží odhalit pohřbenou minulost tohoto fascinujícího města, při tom však objevuje i širší dějinné souvislosti lvovské historie a brilantně vypráví o dějinách Evropy až do dnešních dnů.
 | nakl. Argo
Božena Správcová (1969), dlouholetá redaktorka literárního časopisu Tvar a redaktorka nakladatelství Trigon, debutovala s poezií v roce 1993 sbírkou Guláš z modrý krávy.  Kromě poezie publikuje i prózu a má za sebou i dva knižní rozhovory - s teologem Ivanem Štampachem a grafologem a psychoterapeutem Janem Jeřábkem. Nová sbírka Povyk je svobodná od nejrůznějších šablon, hravá a plná čerstvých poetických obrazů. Je z ní cítit zkušenost být se slovy a ambice netlačit v ničem příliš na pilu.
Ukázky

Paní Správcová povykuje

Božena Správcová (1969), dlouholetá redaktorka literárního časopisu Tvar a redaktorka nakladatelství Trigon, debutovala s poezií v roce 1993 sbírkou Guláš z modrý krávy. Kromě poezie publikuje i prózu a má za sebou i dva knižní rozhovory - s teologem Ivanem Štampachem a grafologem a psychoterapeutem Janem Jeřábkem. Nová sbírka Povyk je svobodná od nejrůznějších šablon, hravá a plná čerstvých poetických obrazů. Je z ní cítit zkušenost být se slovy a ambice netlačit v ničem příliš na pilu.
 | Tomáš Weiss, nakl. Trigon
Román o životě učence, literáta, kněze a pedagoga Bohuslava Balbína (1621–1688). Ten v dobovém bludišti prospěchu a hrůzy kličkoval, jak se dalo. Dříve, než se stal idealizovanou, leč zaprášenu vycpaninou v obrozenecké almaře zasloužilých dědků, to byl člověk z masa a krve, také nadšený lovec a rybář, první český „skautský vůdce“ i jazykový národovec.
Ukázky

Doba pobělohorská, Bohuslav Balbín a Stanislav Komárek

Román o životě učence, literáta, kněze a pedagoga Bohuslava Balbína (1621–1688). Ten v dobovém bludišti prospěchu a hrůzy kličkoval, jak se dalo. Dříve, než se stal idealizovanou, leč zaprášenu vycpaninou v obrozenecké almaře zasloužilých dědků, to byl člověk z masa a krve, také nadšený lovec a rybář, první český „skautský vůdce“ i jazykový národovec.