Nejprodávanější norská trilogie Larse Myttinga vrcholí Nocí zmaru

Lars Mytting vycházel při psaní své trilogie z legendy o siamských dvojčatech, sestrách Gunhild a Halfrid, narozených v roce 1595. Žily třicet let a zemřely téměř současně na rodném statku Hekne v malé obci Butangen. Vyučily se tkalcovství a údajně vytvořily úchvatná díla včetně vzácné tapisérie, do níž vetkaly obrazy budoucnosti. Na statku prožily krátký, ale rušný život. Církev a úřady je pronásledovaly. Někteří je považovali za monstra. V té době byla cesta k upálení krátká. Na jejich památku byly odlity sesterské zvony.

Sledujeme napínavý příběh o osudu těchto zvonů v době války i míru – doslova – což je jedno ze zajímavých paralelních vyprávění. V posledním díle série se ocitáme v meziválečném období a v centru dění stojí mladá Astrid Hekne a starý farář Kai Schweigaard. Provedou nás druhou světovou válkou, než vše vyvrcholí drsnými scénami o oběti a smíření.

Hlavní postavou Noci zmaru je Astrid Hekne, vnučka Astrid Hekne, kterou čtenáři poznali v románu Zvon v jezeře (Argo 2024). Její bojovný duch a odhodlání se podobají těm babiččiným, přesto je mezi nimi rozdíl. Zatímco Astrid ze Zvonu v jezeře ještě bojovala s patriarchální společností, omezující roli žen, Astrid z Noci zmaru už čelí konkrétnímu zlu – fašismu. Je praktičtější, přímočařejší a odhodlanější jednat. Spojí se se stárnoucím knězem Kaiem Schweigaardem (v Butangenu působil 1879–1945), aby ochránila legendární sesterské zvony před zabavením nacisty.

Válečná léta hrají v knize významnou roli. Butangen není velký, ale stejně jako všude jinde se i zde vyskytují přisluhovači, udavači i stateční členové odboje.

Mytting zjevně dobře zná mentalitu v uzavřených venkovských komunitách, kde hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství a lesnictví. Rodina Hekneových je často terčem pomluv a fám. Jsou podnikaví a vidí příležitosti tam, kde jsou ostatní slepí a hlušší. Nechají vybudovat cestu k horským pastvinám a zahájí výrobu sýrů, která místním farmářům zajistí odbytiště pro mléko. To vyvolává závist… Myttingovy příběhy z válečných let odpovídají skutečným událostem, autorovi je vyprávěla jeho matka. Některé jsou přizpůsobené ději románu.

Norský spisovatel Lars Mytting (*1968) je českým čtenářům dobře znám. V roce 2015 měli možnost se seznámit s jeho populární nebeletristickou knihou o zpracování a přípravě dřeva na topení Dřevo (Hel ved, 2011). Roku 2021 vyšel v češtině román Šestnáct stromů na Sommě (Svom med dem som drukner, 2014) o pátrání po dávných rodinných tajemstvích. První díl románové trilogie Zvon v jezeře, 2024 (Sosterklokkene, 2018) měl v Norsku mimořádný úspěch. Příběh se odehrává v 19. století, je zasazen do odlehlého koutu v údolí Gudbrandsdalu a autor jím získal definitivní oblibu u kritiků i čtenářů. O rok později vyšel druhý díl pod názvem Lovci sobů (Hekneveven, 2020) a vypravěčsky mistrnou trilogii uzavírá poslední díl Noc zmaru (Skrapanatta, 2023).