Říkáte, že lidstvo je schopno samo sebe radikálně proměnit. Vidíte v blízké budoucnosti možnost takové změny na globální úrovni? A jak bude vypadat?

V průběhu historie se odehrála řada ekonomických, sociálních a politických revolucí. Jedna věc se ale nezměnila: samotné lidství. Stále máme stejné tělo a mysl jako naši předkové ze starověkého Egypta. V nadcházejících dekádách ale i naše těla a mysli projdou radikální revolucí. Lidé se budou chtít pomocí nových technologií povýšit na bohy, což myslím doslovně, ne metaforicky. Chystají se získat schopnosti, které se tradičně považovaly za božské. Brzy mohou být schopni navrhovat a vytvářet lidské bytosti, radikálně prodloužit délku svých životů. Těla a duše se stanou hlavními produkty ekonomiky 21. století. Revolučním potenciálem je změnit člověka jako takového, tím nejúžasnějším v budoucnosti nebudou nové kosmické lodě, ale bytosti, které s nimi budou létat. Vyústí to v nové příležitosti a také v nová nebezpečí. Nemá smysl se na to dívat s pesimismem či optimismem, musíme být realisté. Musíme pochopit, že se to doopravdy děje, že je to víc science než science fiction a že je nejvyšší čas, abychom o tom začali s veškerou vážností mluvit.

Nechybí ve vaší vizi budoucnosti bůh? Mohou ho technologie nahradit?

Náboženství není víra v bohy. Náboženství je jakýkoli systém lidských norem a hodnot, který je založený na víře v zákony, jež člověka přesahují. Když toto přijmete, pak nejzajímavějším místem dneška z náboženské perspektivy není Blízký východ, ale Silicon Valley, kde inženýři vytvářejí daleko víc než jen nová zařízení a algoritmy. Produkují další vlnu univerzálních náboženství. Techno-náboženství, která plní všechny druhy starých náboženských slibů už tady na zemi. Ať se jedná o štěstí, spravedlnost, prosperitu, věčný život. Vždyť i smrt jsme nedávno redefinovali na technický problém. Pravda, velmi komplikovaný. Ale už nepotřebujeme čekat na mesiáše, abychom překonali smrt. Bezpochyby to časem zvládne pár ajťáků v laboratoři. Google založil před dvěma roky pobočku s názvem Calico, jejímž úkolem je vyřešit právě problém smrti.

Schopnost změnit svět i sebe sama ale nezaručuje, že budeme vědět, jakým směrem se vydat.

Samozřejmě, chystáme se získat božské schopnosti, ale vůbec netušíme, co s nimi. Od okamžiku, kdy se na Zemi objevil život, podléhal pravidlům přirozeného výběru. Navíc, i když nabíral sebepodivnější nebo sebebizarnější podoby, zůstával v hranicích organické říše. Ať už jste kaktus, nebo velryba, vznikl jste na organickém základě. Věda ale dnes život tlačí do říše anorganické. S pomocí genetického inženýrství, nanotechnologií a umělé inteligence mohou vědci navrhnout jedince, kyborgy, kteří v sobě kombinují organické a anorganické složky, nebo dokonce jedince zcela anorganické. Z této perspektivy není to, co se teď děje, jen další historickou událostí. Je to začátek zcela nové hry.

Jenže my stále netušíme, co s těmi obrovskými příležitostmi dělat. Rozumíme fyzice, chemii a biologii daleko lépe než kdykoli dříve, ale stále se neznáme. Kdybychom trávili víc času tím, že bychom pozorovali realitu v sobě, místo abychom se pokoušeli změnit realitu kolem nás, byli bychom šťastnějšími bytostmi a na světě by se žilo lépe.

A jsme dnes šťastnější, než byli naši předkové?

Jsme daleko mocnější než kdykoli v minulosti a náš život je určitě pohodlnější. Přesto se dá pochybovat o tom, že jsme výrazně šťastnější. Ve srovnání s tím, o čem většina lidí dříve snila, žijeme v ráji. Z nějakého důvodu se ale jako v ráji necítíme. Jedno možné vysvětlení vězí v tom, že štěstí záleží ani ne tak na objektivních podmínkách jako na našem očekávání, které se neustále proměňuje. Když se věci zlepší, naše očekávání vzrostou a je zase o něco složitější je naplnit. Další teorie zní, že naše očekávání a naše štěstí jsou determinovány naším vnitřním biochemickým systémem. A náš biochemický systém nemá ve skutečnosti zájem, abychom byli šťastní. Vytvořil se během evoluce s cílem zvýšit naše šance na přežití a reprodukci. Ať už dosáhneme čehokoli, zůstáváme nespokojení, abychom měli motivaci dosáhnout něčeho víc. Naší základní reakcí na rozkoš není uspokojení, ale touha získat více rozkoše. To je důvod, proč bylo lidstvo tak úspěšné v dobývání světa a v získávání moci, ale nedokázalo tu moc přeměnit ve štěstí.

ukázka z rozhovoru Marka Tomana, který vyšel v Salónu Práva v roce 2015