Příběh audioslužebnice - rozhovor s Margaret Atwoodovou

/ OneHotBook

Při pražské návštěvě Margaret Atwoodové u příležitosti předání ceny Franze Kafky, se lidé z  audiovydavatelství OneHotBook slavné autorky měli možnost zeptat na román PŘÍBĚH SLUŽEBNICE i na spisovatelčin vztah k audioknihám.
Při pražské návštěvě Margaret Atwoodové u příležitosti předání ceny Franze Kafky, se lidé z audiovydavatelství OneHotBook slavné autorky měli možnost zeptat na román PŘÍBĚH SLUŽEBNICE i na spisovatelčin vztah k audioknihám.

Na Příběhu služebnice se nám ve vydavatelství mimo jiné líbilo, že jde vlastně o nahrávku, na kterou vypravěčka zaznamenala svou zpověď. Proč jste se rozhodla, že se vaše hrdinka o své osudy podělí právě touto formou?

Muselo jít o nějaké médium, které půjde snadno utajit. Tehdy mi připadalo, že magnetofonová kazeta by byla nenápadnější než papíry se zápisky. Šlo mi o hlas vypravěče. Ale pokud máte vypravěče – ať už se jedná o deník nebo nahrávku –, předpokládá se, že bude existovat nějaký recipient. Všichni ti, co si píší deník a pak ho někam schovají, jsou přesvědčení o tom, že to jednou bude někdo číst. 

Rozhodla jste hned na začátku psaní, že půjde o objevené nahrávky?

Vlastně už si nevzpomínám, jestli mě to napadlo hned na začátku nebo až později… Mým vzorem tehdy byla literatura svědectví, dokumenty z totalitních režimů nejrůznějších dob a míst. Máte-li vypravěče a svědectví, vždy je třeba sdělení jistým způsobem zaznamenat a nějak uchovat – vytesáte ho do kamene, schováte ho doma v tajné skrýši nebo zkrátka na místě, kde nebude nalezeno hned, ale kde existuje jistá šance, že ho nakonec někdo objeví. Vytvoříte časovou schránku. Tenhle postup má samozřejmě letitou tradici a spoustu předchůdců. I když své zápisky zašifrujete, děláte to s předpokladem, že je jednou kdosi rozluští. Pokud opravdu nechcete, aby vaše písemnosti byly zveřejněny, tak je spálíte. 

Proč jste se přidala k audioknize ještě jednu kapitolu, která není v tištěné knize?

Vlastně mi to navrhli. Knížka končí pobídkou k diskusi, takže jsem si vymyslela hromadu otázek, pak jsem si z nich vybrala ty, na které bych chtěla nechat profesora odpovědět, trochu jsem je zpřeházela a sepsala do scénáře. 

A je tahle kapitola nějak propojená s navazující druhou řadou seriálu?

Ještě ne…

A bude?

(s úsměvem tajuplně krčí rameny)

Jaký máte vztah k audioknihám, ke vstřebávání literatury sluchem?

Veškeré psaní je vlastně hlas vypravěče. Vždycky to tak bylo. Hlas jazyka, vypravěčství, to je nesmírně stará tradice. To, co dnes považujeme za literaturu, se dříve šířilo ústně. Když lidé začali psát, nebylo to kvůli literatuře, ale kvůli obchodním záznamům, kolik stojí co a kdo má komu co dát. Psaní začalo účetnictvím. Až pak si lidé uvědomili, že by tak mohli zaznamenávat příběhy, náboženské texty, cokoli… Ale to bylo až později, protože je daleko jednodušší si zapamatovat příběh než daňový výměr. Lidé přirozeně tíhnou k příběhům a vypravěčství. Nevyrábějí nás s „aplikací“ pro fakta, máme tendenci nechat se pohltit. Veškeré psaní je hlas skrze text a čtenář si v hlavě vlastně transformuje písmena zpátky na ten hlas. Proto pro romány není dobré rychločtení. Pokud někdo vstřebává beletrii skrze rychločtení, tak je to zřejmě recenzent…

Posloucháte audioknihy?

Já jsem z takzvané rozhlasové generace, takže mám ráda rádio i audioknihy. V současné době také spolupracuji na audioknize podle své komiksové série Angel Catbird, bude to velká audio dramatizace se spoustou herců, zvukových efektů a hudby jako za zlatých časů rádia. 

Další články

Štefan Hríb, (1965), slovenský novinář a moderátor, od roku 1991 dopisovatel Lidových novin, dnes zakladatel a šéfredaktor časopisu Týždeň. Jeho kniha rozhovorů se třemi katolickými osobnostmi se jmenuje Kam se ztratil Bůh?
Rozhovory

V těch rozhovorech jsem cítil, že se mě dotklo něco dramatického a krásného

Štefan Hríb, (1965), slovenský novinář a moderátor, od roku 1991 dopisovatel Lidových novin, dnes zakladatel a šéfredaktor časopisu Týždeň. Jeho kniha rozhovorů se třemi katolickými osobnostmi se jmenuje Kam se ztratil Bůh?
 | Tomáš Weiss
Jozef Karika (1978), vystudoval historii a filozofii, jeho knihy jsou na Slovensku bestsellery, v USA mu vyšla kniha esejů Liber 767 vel Boeingus. Český překlad Trhliny je zařazen do letošního podzimního Velkého knižního čtvrtku.
Rozhovory

O Trhlině s Jozefem Karikou

Jozef Karika (1978), vystudoval historii a filozofii, jeho knihy jsou na Slovensku bestsellery, v USA mu vyšla kniha esejů Liber 767 vel Boeingus. Český překlad Trhliny je zařazen do letošního podzimního Velkého knižního čtvrtku.
 | Tomáš Weiss
Je mu teprve třicet a proslavil se hned svým prvním románem. Philipp Winkler z Hagenburgu u Hannoveru je v hledáčku všech, kteří sledují německou literární scénu. Jeho román Chuligán o Heiku Kolbem, (fiktivním) chuligánovi z prostředí fanoušků Hannoveru 96, byl v roce 2016 nominovaný na Německou knižní cenu. Bavili jsme se s ním o knize a o tom, jak se na psaní připravoval.
Rozhovory

Je libo poznat chuligány? - rozhovor s Philippem Winklerem

Je mu teprve třicet a proslavil se hned svým prvním románem. Philipp Winkler z Hagenburgu u Hannoveru je v hledáčku všech, kteří sledují německou literární scénu. Jeho román Chuligán o Heiku Kolbem, (fiktivním) chuligánovi z prostředí fanoušků Hannoveru 96, byl v roce 2016 nominovaný na Německou knižní cenu. Bavili jsme se s ním o knize a o tom, jak se na psaní připravoval.