Co jste se v Americe naučil o psaní?

Hlavně to, že se musí psát jednoduše a jasně. Předpokládat, že čtenář o příběhu nic neví. Jsem tím deformovaný, takže se mi třeba nelíbí takový záumný věci, které se tady v Česko-Slovensku pěstujou. Nemám rád, když se nějaký spisovatel intelektuálně exhibuje a nemá příběh.

Proč Mašíni vzbuzují dodnes velké vášně? Prý jste se kvůli nim v hospodě několikrát porval?

No to je pravda. Já myslím, že lidi mají především o celém tom příběhu zkreslené informace. Může za to i komunistická propaganda. Další věcí je, že Češi mají problematický vztah k hrdinům. Ti morálně výjimeční společnost prostě rozdělují.

Nabízí se, že Mašíny lidé odsuzují pro jejich násilí – na druhé straně Gabčíka a Kubiše berou, ale tam bylo taky násilí. Dokonce pro svoji odbojovou násilnou činnost je velebený i otec Mašínů, Josef Mašín.

Lidi to prostě vidí jinak. Je pravda, že to byla jiná situace, za protektorátu jsme byli explicitně okupováni jiným státem, kdežto padesátá léta, to byl třídní boj s vnitřním nepřítelem. O tom komunisté vyhlašovali, že je to boj na život a na smrt – podle toho se Mašíni chovali.

Kdy jste začal psát o Mašínech?

Poprvé jsem se o nich dozvěděl od Miloše Formana. Když jsme spolu psali jeho biografii, tak mi jednou říká: člověče, já jsem seděl ve škole vedle kluka, kterého pověsili. To byl Zbyněk Janata, jeden z pětičlenné mašínovské skupiny. Byl chycen a spolu s Václavem Švédou a se strýcem Mašínů, který se skupinou neměl nic společného, byli 2. května 1955 komunisty oběšeni. Miloš toho ale moc nevěděl, ale jednou, když jsem za ním přijel na další povídání, mi říká: dneska nebudeš spát – a vrazil mi do ruky knihu Jenom ne strach od Oty Rambouska. A tam jsem poprvé četl celý popis jejich útěku v roce 1953 do západního Berlína, kdy je nahánělo na 25.000 vojáků. Když jsem tu knihu ráno dočetl, měl jsem strašnou spoustu dotazů. A dostal jsem chuť se toho příběhu nějak literárně zmocnit. Přes Rambouska jsem sehnal číslo na Pepíka Mašína, zavolal jsem mu – a začal jsem o Mašínech psát. Nejprve scénář pro filmovou mini sérii, kterou chtěl režírovat Ivan Passer a za kamerou stát Miroslav Ondříček. Barrandov sice scénář koupil, ale pak výrobu v devadesátých letech jiný vlastník studia zastavil. A tak jsem napsal knihu. A teď je tady komiks. S Jaromírem 99 je radost pracovat.

Má komiksový příběh nějaké výhody proti knize?

Tak například velmi snadno překračuje hranice. To, co je s knihou nemožný, dokáže komiks za pár měsíců. Naše první společná kniha-komiks o Zátopkovi už je teď přeložena asi do 10 jazyků, včetně těch světových. To se, doufám, stane s Mašínama taky.

ukázka z rozhlasového rozhovoru pořadu Liberatura, vysílaném na Českém rozhlasu Wave, úprava medziknihy