Jan Zadražil: Dal jsem do toho všechno!

Kdy jste se poprvé setkal s dílem Terryho Pratchetta?

K pratchettovkám mám dlouhodobě vztah, protože už kdysi mi moje maminka, velká čtenářka, přinesla Barvu kouzel. Byla to od pohledu bláznivá knížka s bláznivým obalem, malinký paperback, který nic nesliboval dopředu, ale já jsem se do něj začetl a od první druhé stránky jsem se do textu zamiloval. Hodně lidí vnímá Pratchettovy příběhy jako „lehkou“ literaturu, ale on byl velmi chytrý a do tohoto zdánlivě pohádkového příběhu pro dospělé dokázal – aspoň pro mě – nakombinovat neuvěřitelně důležité věci a ještě je zabalil do humorného příběhu. Jeho texty ani on se neberou úplně vážně. U nás se k tomu ještě přidal kongeniální překlad Jana Kantůrka, což je velmi podstatná přidaná hodnota. Pratchettovky mě zkrátka chytly od první stránky a pak už jsem programově vyhledával, kdy vyjdou další. Dneska mám ty knížky doma všechny a na tom, že jsem dal dohromady kompletní sbírku, si zakládám. Mám i všechny ostatní Pratchettovy prózy, ale Zeměplochu podle mě nic netrumfne.

Vy jste se sám „přihlásil do služby“, když jsme ve vydavatelství vybírali interprety do další z linií zeměplošské série…

Když jsem se od Martina Pilaře z OneHotBook dozvěděl, že chce vydávat pratchettovky jako audioknížky, po hodně dlouhé době jsem si doslova řekl o práci, protože to je pro mě – co se týče titulu – další splněný sen. Zase tolik audioknih jsem popravdě nenačetl, ale vždycky jsem si říkal, že mám obrovské štěstí na tituly, ačkoli jsem si je nikdy nevybíral sám, přišly ke mně samy. Ovšem tohle už asi nic nepřekoná. Je to vskutku splněný sen.

Zeměplošské příběhy se rozvíjejí do několika linií s různými hlavními postavami, které se pak napříč celou sérií různě kříží a potkávají. Máte svoji oblíbenou?

Svého času to byly asi Čarodějky, ale vlastně to takhle říct nedokážu. Tím, že jsem sérii přečetl celou, vnímám Zeměplochu komplexněji a přes daný příběh čtu i ty ostatní.

Co vás na pratchettovkách nejvíc baví?

Příběhy Terryho Pratchetta by mohly na první pohled působit jako na jedno přečtení a zahození. Pokud bychom ale vyndali výtisky jeho knížek z mojí knihovny, uvidíte, že všechny mají oslí uši, jsou šestkrát, sedmkrát, desetkrát přečtené a stále v tématu lidského chování aktuální. A v tom já cítím sílu autora, ačkoli jeho knihy všichni – a jeho by to nejspíš pobavilo – budou vždycky vnímat jako lehkou a oddechovou literaturu. Tou bezesporu jsou, ale je v nich také ukryto hodně moudrého.

O čem podle vás a pro vás vypovídá román Stráže! Stráže!, který vyprávíte v audioknize?

Román Stráže! Stráže! vyšel už skoro před třiceti lety, ale znova mě přesvědčuje, jak moc je stále aktuální, až to práská dveřmi, jak říkal můj dědeček. Sice se odehrává na imaginární planetě, kterou na zádech nese želva, funguje tam magie a kouzla, zdánlivě je to středověk, kdy do města přiletí drak… Ale na tomhle pohádkovém až dětském půdorysu se Terry Pratchett vyjadřuje k lidství jako takovému. Zeměplochu čtu jako jednu velkou grotesku, jako alegorii na naši Zemi, na nás jako na lidi. Draka tam přivolá člověk, který přemýšlí ve stylu: „Všichni chtějí dobít svět s těmi nejchytřejšími a nejschopnějšími lidmi, ale já si vezmu ty nejukřivděnější, nejponíženější, nejobyčejnější, kteří si připadají celoživotně zneužití, kteří nikdy ničeho nedosáhli, kteří si vždycky jenom řeknou, co by dělali, kdyby měli možnost, ale zůstávají sedět na zadku.“ Vezme tyhle lidi a řekne: „Tohle je síla. Těmhle lidem dám pocit moci a oni mne vynesou na vrchol.“ Pak přiletí drak a obyvatelé města si během chvilky zvyknou na to, že je to vlastně dobré, že obluda je přece v podstatě ochrání. Jednou za měsíc sice sežere nějakou tu pannu, ale když zrovna oni nemají dceru, proč by jim to mělo vadit. Klasická situace dnešních dnů. A to je to, co mě na Pratchettovi zajímá a co mě k němu znova a znova vrací.

Coby čtenář k pratchettovek jste k audioknize přistoupil o to zodpovědněji…

Samozřejmě si uvědomuji obrovské riziko, že lidé, kteří Pratchettovo dílo detailně znají, si jednotlivé hlasy představují jinak. Popravdě ani já postavy nikdy předtím neslyšel nahlas – když si příběh čtete potichu, hlasy se vám v hlavě nějak rozeznívají a jsou každý jiný, ale když ho máte zhmotnit hlasem, tak se ukazuje, že to není tak snadné. Snad tedy nenaruším znalcům jejich představu. Vzal jsem všechny svoje zkušenosti, všechno, co jsem měl, a to jsem do čtení vložil, protože bych si moc přál, aby audiokniha fungovala tak, jak pro mě vždycky fungovaly Pratchettovy knížky.