Nakreslit Kafku

Nicolasi Mahlere, mohl byste nám stručně nastínit svou kariéru a přístup k práci?

Narodil jsem se v roce 1969 ve Vídni a nevěděl jsem, co budu dělat po ukončení školy. I přes několik pokusů se mi nepodařilo dostat se na uměleckou školu. Můj hlavní zájem už tehdy směřoval ke komiksové ilustraci nebo kreslené kresbě. Na začátku devadesátých let, když jsem se hlásil na umělecké školy, to byla podle vyučujících absolutně nejhorší věc s nejmenší uměleckou hodnotou, kterou jste mohli dělat. Okamžitě je odmítli s poznámkou, že umělecká škola není místo pro někoho, kdo se specializuje na "nízké umění".
Ale to mě také nějak povzbudilo k tomu, abych pokračoval ještě tvrdohlavěji. Nemluvě o tom, že mě nenapadalo nic jiného, co bych mohl udělat. A tak jsem se prostě začal všechno učit sám bez jakéhokoliv školení a svou práci jsem poslal do novin. Bylo to náročné, ale nějak jsem to zvládl... Pak ale trvalo více než deset let, než vyšla moje první kniha. V té době to bylo frustrující, sbírat všechna odmítnutí, po celá léta. Když se však ohlédnu zpět, musím říct, že jsem těch deset let potřeboval na to, abych si vytvořil styl, který bych mohl použít k realizaci svých nápadů.

​​​​​​​Do jaké míry je váš minimalistický ilustrační styl podobný Kafkovi?

Už v počátcích se při diskusi o mých knihách objevovalo srovnání s Kafkovými kresbami. Nikdy jsem se vlastně nezabýval důvodem, který mě k tomu vedl, i když jsem znal Kafkovy kresby z obálek knih. Vždycky jsem si myslel, že jeho kresby jsou velmi dobré, velmi jednoduché a jadrné. Samozřejmě můžete vidět podobnosti, protože jsou to panáčci bez mimiky. Teprve když jsem začal pracovat na Kafkově biografii, uvědomil jsem si, jak jsou si podobné, a zjistil jsem, že je nesmírně zábavné si s touto myšlenkou pohrávat.
 

Co vás na Kafkovi přitahovalo? Jaký je váš pohled na něj?

Některé z mých knih jsou adaptacemi klasické literatury. A koneckonců, protože se vždy snažím o komedii, nejvhodnější originály jsou ty, které již obsahují prvek humoru. Nesnažím se vytvořit parodii na smrtelně vážné dílo, chci využít určité komické aspekty, které jsou již obsaženy v textu, pro své vlastní účely.

Co mě na Kafkovi přitahovalo (kromě aspektu kresby), bylo to, že i když je považován za velmi melancholického autora, v jeho díle jsou samozřejmě i prvky komedie. Například Proměna je vlastně humorný skeč plný komických postaviček, i když někomu připadá velmi ponurý a vůbec ne vtipný. Kombinace komedie a melancholie má samozřejmě velké kouzlo.

Kterému spisovatelskému dílu se budete věnovat příště? 

V tuto chvíli není nic v plánu. Většinou se tyto věci dějí zcela náhodně. Zatím jsem dost zaneprázdněn Kafkou. Po více než roce stráveném čtením Kafkových textů (a textů o Kafkovi) a psaním a kreslením vlastní knihy o Kafkovi je pro mě příjemnou změnou, že mohu připravovat výstavy a účastnit se akcí. Vnímám to jako šanci vyčistit si hlavu, než se zase na dlouhou dobu zamknu kvůli dalšímu knižnímu projektu.

Jaké knihy a komiksy rád čtete?

Co se týče knih, mám zvláštní zálibu v žánru, který je na literární scéně opravdu nenáviděn, jako býval komiks: rád čtu autobiografie, ať už dobré nebo špatné. Bohužel většina z nich opravdu není dobrá, ale i ty špatné mě nějak pobaví, nebo naštvou/zklamou inspirativním způsobem. A téměř v každé z nich lze najít nějakou pozoruhodnou anekdotu. Jsem velkým zastáncem anekdot; to je další žánr, který má na literární scéně naprosto negativní konotace. Momentálně komiksy moc nečtu, v poslední době mě zaujal Shigeru Mizuki, japonský manga kreslíř, který vychází od 60. let a jehož práce nyní vychází kousek po kousku v němčině.

Ulrich Fügener, Goethe-Institutu Lyon