Marie Doležalová: Psaní pro děti mi přináší radost, jakou při ničem jiném nezažívám

Jak vás Jáchym a víla Vilomína napadli? Kde jste je vlastně potkala?
Moje babička mi vyprávěla, že si jako malá chodila hrát na opočenský zámek s malou kněžnou. Vyprávěla mi také, že tam ta kněžna měla velikou zámeckou vykachlíkovanou koupelnu s ohromnou hranatou vanou. Moc ráda jsem si to vždycky představovala. No a pak se mi jednoho dne v hlavě objevil obraz chlapce, který se koupe v této zámecké vaně a najednou se mu zjeví jeho pomocná víla. Věděla jsem, že pak spolu v příběhu jdou a objevují pokoje toho zámku. To byl úplně první obraz k této knize. Ten jsem si zapsala a potom asi šest let jen čekal v mých poznámkách.

V čem Jáchym ze zámku a víla Vilomína navazuje na vaši první dětskou knihu Dokud nesníš ty bonbóny, nedostaneš mrkev! a v čem jste se tentokrát vydala jinou cestou?
Moje první kniha je deset na sebe nenavazujících pohádek, ale Jáchym ze zámku je celistvé vyprávění. Má celkově trochu jiný tón. Já sama mám ráda pestrost, a když vyprávím svým dětem pohádky, někdy je to blbina, někdy je to magické vyprávění a jindy tam vsunu tajné poučení. Prostě různě. A stejně tak moje knihy odrážejí pokaždé jiný záměr a jinou náladu. Zatímco v první knize jsem chtěla dětským čtenářům nastínit, co by se stalo, kdyby se jim přestaly zakazovat různé věci, tady se zase snažím odvyprávět dětem něco o dospělých. Samozřejmě dětskou a pohádkovou řečí, ale pravdivě.

V příběhu nemají rodiče pro samé starosti čas Jáchyma vyslechnout. Myslela jste při psaní i na dospělé čtenáře? Může je kniha inspirovat, aby si na děti našli víc času?
Takhle jsem to přímo nemyslela. Myslím si, že psaní obecně, a zvláště psaní pro děti, by nemělo nic čtenářům tajně podsouvat. Mělo by to být především vyprávění příběhu a čtenář by si z něj to své poselství měl vzít přirozeně, třeba i každý své jiné.

Baví vás psát pro děti? Utíkáte při psaní ráda do světa dětské fantazie?
Ano, psaní pro děti pro mě skýtá neuvěřitelnou radost, jakou při žádné jiné činnosti nezažívám. A jak říkáte, baví mě, že ve fantazii je možné vše.

Chcete děti svými příběhy především pobavit, nebo je pro vás důležité, aby si z nich také něco odnesly?
Já bych především chtěla prostě dobře vyprávět, protože jsem přesvědčena, že dobře odvyprávěný příběh má obojí: baví a přirozeně také skrývá myšlenku.

Jsou prvními čtenáři nebo posluchači vašich příběhů vaše děti? A dokážou být přísnými kritiky?
Ano, Alfrédka a Rudolf jsou vždy prvními čtenáři a posluchači mých příběhů a zatím se jim vše vždy líbilo. Moc rádi mi radí, co bych tam ještě mohla přidat a co by se ještě v příběhu mohlo stát.

rozhovor vedla a foto pořídila Barbora Měkotová