Barbora Englischová: Život se nedá naprogramovat v tabulkách

V Algoritmu džungle se svým tématům věnujete prostřednictvím románového příběhu. Co vám beletrie umožnila vyjádřit jinak než v předchozích knihách?
Beletrie mi dala neuvěřitelnou svobodu. V mých předchozích devíti knihách jsem šla přímo k podstatě věci, předávala jsem nástroje, vhledy a fakta k detoxu života. Ale příběh? Příběh má schopnost obejít naši logickou mysl a obranu našeho ega. Dovolil mi ukázat transformaci v přímém přenosu, se všemi pochybnostmi, slabostmi i chvílemi absolutního zoufalství, které k opravdové změně patří. Čtenář nemusí jen studovat teorii. Může s Alexem doslova dýchat, cítit jeho strach i jeho postupné probouzení. Příběh léčí skrze prožitek, ne skrze poučky.

Alex je úspěšný softwarový architekt, který podřizuje svůj život výkonu, číslům a potřebě mít všechno pod kontrolou. Inspiroval vás konkrétní člověk, nebo zkušenosti lidí, s nimiž se při své práci setkáváte?
Alex je mozaikou stovek příběhů, se kterými se při své práci denně setkávám. Je to prototyp moderního člověka, který uvěřil iluzi, že když bude dostatečně výkonný a bude mít všechno pod kontrolou, bude v bezpečí a šťastný. Potkávám takové „Alexe“ neustále, velmi úspěšné muže i ženy, kteří navenek září, ale uvnitř jsou fatálně vyčerpaní a odpojení od sebe samých. Zároveň musím přiznat, že kus Alexe je i ve mně. Ta část, která kdysi dávno také musela pochopit, že život se nedá naprogramovat v tabulkách.

Ve Vietnamu Alex přijde o telefon a spolu s ním jako by ztratil i svou identitu. Je podle vás problémem především závislost na technologiích, nebo naše potřeba neustále všechno řídit?
Technologie jsou jen zrcadlo. Samy o sobě nejsou zlé, jsou to geniální nástroje. Skutečným problémem je naše vnitřní prázdnota a právě ta obrovská potřeba mít všechno pod kontrolou. Telefon se stal externím harddiskem naší identity, máme v něm své plány, své kontakty, své potvrzení od vnějšího světa, že existujeme a jsme důležití. Když o něj přijdeme, neztratíme signál k wifině, ale ztratíme ten falešný pocit kontroly. Zůstaneme sami se sebou, v tichu, které pro moderního člověka bývá často děsivé. Závislost na technologiích je jen symptomem našeho strachu ze spontánnosti života. A ano, to vnímám jako problém.

Proč jste Alexovu cestu zasadila právě do Vietnamu? Jakou roli při psaní hrály vaše vlastní zkušenosti s touto zemí a co v příběhu představuje džungle?
Vietnam je moje srdeční záležitost. Byla jsem tam mnohokrát a poslední roky tam pravidelně vedu vědomé kempy na úžasném místě, kde lidé procházejí velmi hlubokou, intenzivní transformační cestou. Samotný děj knihy se zrodil v mé hlavě na jedné z obrovských křižovatek v Saigonu. Seděla jsem tam, pozorovala ten neuvěřitelný, zdánlivě chaotický proud tisíců motorek a aut a najednou mi to došlo: v téhle zemi nemůžete nic uřídit kontrolou, musíte se prostě odevzdat proudu. Potřebovala jsem Alexe vytrhnout z jeho sterilního, předvídatelného evropského prostředí a hodit ho přesně sem, kde logické vzorce naprosto selžou. Džungle je v knize metaforou pro život sám. Je to dokonalý živoucí organismus, který má svůj vlastní algoritmus, algoritmus růstu, rozkladu, divokosti a přirozeného řádu. V džungli nemůžete věci plánovat, tam musíte proudit, vnímat a přizpůsobit se. Džungle Alexe nelítostně svléká z jeho masek, aby mohl objevit svou opravdovou podstatu.

Musí člověk nejprve zkolabovat a „ztratit signál“, aby dokázal změnit svůj život? Co byste si přála, aby si čtenáři z Alexova příběhu odnesli?
Nemusí, ale bohužel to tak velmi často bývá. Dokud věci jakžtakž fungují, naše ego nás přesvědčuje, že máme vše pod kontrolou. Kolaps nebo ztráta signálu je často tím největším požehnáním, protože nás donutí se zastavit. Přeji si, aby si čtenáři z Alexova příběhu odnesli naději a odvahu. Odvahu pustit kontrolu a důvěřovat životu. Chtěla bych, aby skrze jeho příběh ucítili, že za hranicí našich naprogramovaných strachů a povinností leží obrovská svoboda a radost. Že ztratit signál obvykle znamená konečně najít spojení se sebou samým.

rozhovor vedla Barbora Měkotová