Co všechno jste zažila při překládání knih Timotheé de Fombella?

Tak nejdřív ze všeho mě ta kniha hodně překvapila - před pěti lety jsem
překládala knihu Tobiáš Lolness od téhož autora, a to bylo takové překrásné
a vtipné, skoro pohádkové podobenství o půlcentimetrových hrdinech bránících
svou zem - stromy- před nepřítelem - jakousi obdobou pozemské těžařské
lobby, dobrodružná napínavá kniha pro jedenácti-patnáctileté, taky o
vztazích v rodině a lásce, takže ji většinou četli a čtou s nadšením i
rodiče dětí. Vango je ve srovnání s Tobiášem Lolnessem už výpravná
dobrodružná kniha pro třinácti-šestnáctileté děti s reálným historickým
podkladem (doba mezi dvěma světovými válkami, částečně i druhá světová
válka) s množstvím tajemných, napínavých i vtipných odboček, které se
postupně skládají do jednoho opravdu velkého příběhu. Překladatelsky to bylo
docela náročné, protože ty autorovy odskoky mířily do několika poměrně
vyhraněných prostředí (vzducholodě, jejich provoz, vybavení, technické
termíny, kláštery - život v  klášteře, speciální oblečení, citáty z Bible, a
taky policie, její metody a metody zločinců ve dvacátých až třicátých
letech, dobové zbraně atd.) Naštěstí je můj švagr velký znalec letadel,
techniky létání, vojenství  i zbraní, takže mi terminologicky velice pomohl,
moje dcera zase ovládá všechny církevní i klášterní výrazy a biblické
termíny, což jsem velmi ocenila, a skvělou práci odvedla i redaktorka Katka
Vinšová. Knihu jsem překládala s velkými přestávkami téměř rok, a aby mě
práce bavila, nečetla jsem ji celou předem, jen částečně, orientačně. Takže
 má zvědavost vzrůstala s přibývajícími přeloženými stránkami, například
tajemství Vangova původu se vysvětluje až ve třetí části, a je to opravdu
nečekaný zvrat, stejně jako jsou pak překvapivé důvody, proč ho celý život
někdo pronásledoval. Druhý díl jsem už překládala opravdu s velkým napětím,
bavilo mě to víc než detektivka (miluju detektivky), a když jsem dopisovala
poslední stránky, bylo mi strašně líto, že už příběh končí. Vango a Ethel
jsou hrdinové zvláštního ražení, netouží po bohatství ani úspěchu, oba jsou
velice zasaženi a ovlivněni svým původem a svou výchovou a rodinou, etické
poselství je stejné jako u Tobiáše Lolnesse, a navíc autor autor rozehrává
takovou docela zajímavou nečernobílou hru charakterů na pozadí druhé světové
války - zbabělost některých Francouzů, kteří se přidali k nepříteli, a
naopak statečnost a neústupnost některých Němců vůči nacistickým  nařízením
(kapitán německé vzducholodi Eckener a někteří členové jeho posádky). A
protože autor mimo jiné miluje divadlo, jsou jeho dialogy velice vtipné a
často velice ironické, to se mi moc líbí. Nejvíc mě potěšilo, že můj
patnáctiletý vnuk Josef knihu přečetl jedním dechem za dva dny. Jsem opravdu
napjatá, jestli se u nás Vango bude líbit stejně jako Tobiáš Lolness - dětem
i jejich rodičům.