Před několika lety jsem potkal podivně vyhlížejícího, neobyčejně bledého bělocha oblečeného v rouchu exotického sangomy. Při pohledu na něj mě napadlo, jak spletitá cesta ho asi k tomuto „zmatku“ dovedla a kterému šamanovi se podařilo vnutit tomuto muži tradici, jež mu není vlastní. Ve svém postavení se choval elegantně a oddaně, trošičku militantně, jako kdyby si usmyslel, že tradice, kterou ztělesňuje, tvoří nedílnou součást jeho identity. Nesmírně na mě zapůsobila jeho pokora, jelikož se zdálo, že svou roli divocha hraje důstojně.

Není třeba dodávat, že mě tento vysoký, plavo­vlasý mladík, který vypadal, že se právě vrátil z onoho světa, fascinoval. Koho ne? Velice jsem toužil vyslechnout si jeho příběh, ale nevěděl jsem, jak jej o to požádat. Naštěstí jsem nemusel. Dal mi ho přečíst.

Příběh Johna Lockleyho je pozoruhodným, fas­cinujícím svědectvím o tom, jak si afričtí předkové vybírají a volí toho, kdo má jejich moudrost předat světu. Je důkazem, že předkové se při svém hledání vyslanců, kteří budou šířit jejich moudrost a tra­diční léčitelské umění, vydali za hranice kmeno­vých linií. Johnův příběh je poutavým svědectvím o cestě hrdiny na neprobádaná území.

Všechno začalo jedné vlhké srpnové noci před několika desítkami let v jihoafrickém Johannes­burgu. John se probudil z překvapivě živého snu, který mu naprosto změnil život. Jeho posláním bylo, aby se stal sangomou Xhosů. Některé sny jednoduše nelze ignorovat, protože když vás předkové povolají do služby, nezajímají je vaše předchozí plány, natož názory, a nenabízejí vám žádnou záruku bezpečí, po které člověk kvůli předvídatelnosti a pohodlí přirozeně touží. Možná že se John chtěl i vzepřít, ale přesto prošel iniciací a nesl úděl, který byl v souladu s oním voláním. Dostavila se spalující horečka a nesnesitelná bolest, když ho duch od základu měnil pro jeho nové životní poslání. V těchto chvílích naprostého rozkladu člo­věk nevidí světlo. Iniciace je setkání s nejistotou, nebezpečím a smrtí. Vyvolává depresi a zmatek.

Osmnáctiletý student střední školy, který žil v zemi ovládané apartheidem, a přesto věděl, že musí najít sangomu, jenž by ho učil, si snad už nemohl zvolit těžší cestu. Ale stalo se to. Ihned po pádu apartheidu vyhledal významnou šamanku Xhosů MaMngwevu, aby s její pomocí vykročil na novou cestu. Učitelé a žáci k sobě často bývají povoláni. I zde tomu tak bylo; jeho učitelka ho znala ještě předtím, než se poprvé setkali.Leopardí bojovník je vyprávěním o bohaté moud­rosti předků, kterou Johnovi více než deset let předávala jeho učitelka.

Kniha se čte jako román a opatrně odhaluje skrytá tajemství Afriky. Přišla právě včas a je darem celému světu, neboť přidává africký hlas do úchvatného koncertu moudrosti domorodých národů, který západní svět tak zoufale potřebuje. Najdeme v ní barvitý popis cesty bělo­cha, který vyšel z jihoafrického apartheidu a jehož studium u šamanů, z jejichž linie pochází i Nelson Mandela, zdůrazňuje lidskost každého z nás. Každý, koho zajímá filozofie původních národů, zde najde jasnou, otevřenou a s pokorou předáva­nou cestu ubuntu (lidskosti). Ubuntu zdůrazňuje posvátnost uctívání předků – jedinečné africké praxe, která je darem veškerému lidstvu. V posled­ních letech prominentní vědci tvrdí, že celá lidská rasa pochází z jednoho malého kmene v Jižní Africe.

John v této souvislosti zmiňuje staré xhoské rčení: „Všichni máme rudou krev.“ Učí nás, že velebením předků se vracíme v čase a rozpomínáme se na své společné kořeny. V xhoské spiritualitě platí, že pokud se vrátíme dostatečně daleko, uvěříme, že všichni lidé jsou spřízněni.V západním světě panuje hlad po smyslu a pocit vykořeněnosti. Johnovo učení o xhoské spiritualitě dokáže tuto touhu nasytit. Jeho xhoské jméno zní Cingolweendaba, což znamená „posel nebo most mezi lidmi“. On se tohoto úkolu báječně zhostil; devět let již cestuje na Západ a šíří xhoské šaman­ské učení ubunzulu bobuntu (hloubka lidskosti). Pokouší se tak překlenout propast mezi neuvěři­telným materiálním bohatstvím západního světa a jeho duševní bolestí – tolik rozšířenou depresí  - nekonečným seznamem jiných chorob – a dal­šími problémy. Je možné, že Západ mohou vyléčit právě ty kul­tury, na které pohlíží svrchu. Může se materiální chudoba Afriky spojit se spirituální bídou Západu a přinést světu rovnováhu? Musíme snít o nemož­ném, hledat krásu ve sdílené moudrosti, která pro­niká dovnitř puklinami naší touhy, a uskutečňovat vizi jednoho světa spojeného koncertem moudrosti. John je v tom opravdovým umělcem. Jeho práce si zasluhuje uznání a úctu.

Malidoma Soméšamana, starší kmene Dagarů