Úvod - Co je vzdělávání?

Proč začínat knihu o vzdělávání a učení otázkou, která je zdánlivě tak triviální, že nemá vůbec smysl si ji pokládat? Možná však vzdělávání v pravém smyslu slova neznamená to, co si pod ním představujeme. Výraz edukace pochází z latin­ského slova educare a znamená „vylákat, vytáhnout, vynést na světlo, vyvolat“. Naznačuje, že se v člověku skrývají intui­tivní vědomosti či moudrost, které lze odhalit prostřednic­tvím pozorování, dotazování a uvažování nad zkušenostmi.

S tímto přístupem ke vzdělávání je úkolem učitele pomo­ci studentovi zpřístupnit vědění tím, že mu věnuje pozor­nost, pokládá otázky a přiměje ho přemýšlet. Jelikož se ve studentovi ukrývají potenciální vědomosti, proudí z jeho nitra, a učitel mu pomáhá rozlišit jejich význam a důleži­tost. V jakékoliv situaci se můžeme přiučit něčemu novému, takže celý svět a každý okamžik může být naším učitelem.Historie tohoto vzdělávacího přístupu sahá až do staro­věkého Řecka, kde se mu říkalo sókratovská nebo dialek­tická metoda. Když se budeme na věci dívat objektivně a s otevřenou myslí a pokládat správné otázky, nalezneme odpověď sami, aniž by nám někdo musel říkat, co si máme myslet. Vědomé vzdělávání funguje na stejném principu.V dnešní době vzdělání obnáší poskytování informací a vědomostí zvnějšku. Učitel vštěpuje studentovi látku a ten ji nasává jako houba. Vědění proudí ke studentovi zvenku; namísto toho, aby z něj učitel znalosti „vylákal“, spíš je do něj vkládá.

Vědomosti získávané tímto způsobem se podo­bají spíše doktríně, jde o informace, přesvědčení a názory, ne o moudrost a porozumění. Poskytování znalostí má ve vzdělávání samozřejmě své místo, ale pokud se  omezujeme jen na tento přístup, ochudíme se o nejdůležitější a nejzají­mavější součást učení. O část, která proměňuje svět ve fasci­nující místo, podporuje samostatnost a osobní růst a proniká až do naší podstaty. Tyto dva vzdělávací přístupy se vzájem­ně nevylučují a pravděpodobně jste se s oběma setkali ve škole, na univerzitě nebo v práci.

Tato kniha se však věnuje vzdělávání založenému na bdělé pozornosti, mindfulness technikách – na učení, které vynáší na světlo vědomosti z našeho nitra v podobě moudrosti. Ten­to přístup podporuje vědomou a otevřenou mysl. Neomezuje se jen na formální vzdělávání, ale zahrnuje i „školu života“. Neodporuje všeobecně zažité představě o učení, jen vychá­zí z jiných předpokladů a dívá se na věci z širší perspektivy.Vzdělávat se s pomocí bdělé pozornosti je neobyčejně praktické při přípravě na naplňující osobní a profesní ži­vot. Pomůže nám to zlepšit paměť a porozumění, lépe zvlá­dat stres a mít ve věcech pořádek. Díky tomuto přístupu můžeme být v životě šťastnější a sociálnější, a dokonce v nás dokáže probudit zájem o učení. Slovy Gilberta K. Chester­tona, spisovatele a filozofa dvacátého století: „Neexistují nezajímavé věci, jen lidé bez zájmu.“

Když se učení smrskne na biflování a opakování naučené látky na zkouškách, ztratí to kouzlo, které jsme jako děti vnímali. Právě o tomto typu vzdělávání Albert Einstein prohlásil: „Vzdělání je to, co člověku zůstane, jakmile za­pomene všechno, co se naučil ve škole.“ Einsteinovi se podařilo uchovat si dětské okouzlení po celý život. Jako rodiče nebo učitelé stojíme před výzvou, jak udržet zájem dětí a „neuhasit jejich plamen“ opakováním stylu, jakým jsme se učili my.

Když se nedíváme, když nedáváme pozor, tak nevidíme, co máme přímo před nosem, nezačneme se o to zajímat, a co je ze všeho nejsmutnější, nic nám nepřipadá opravdu zajímavé. Když věnujeme pozornost světu kolem nás, možná zjistíme, že i ostatní lidé si nevšímají toho, co mají přímo před sebou. Je důležité mít otevřené oči. Pokud je máme zavřené a ne­chceme nic vidět, potom nám svět nepřipadá tak zajímavý.

Naučíme se věřit tomu, co nám říkají druzí, bez ohledu na to, jestli je to pravda. Einstein byl také přesvědčen, že opravdového objevu člo­věk dosáhne prostřednictvím intuitivního procesu. Fascinu­jící slovo intuice pochází z latinského slova intueri a znamená „pohlížet na něco, uvažovat, rozjímat“. Intuice je ve skuteč­nosti něco jiného, než co si pod tímto pojmem spousta lidí obvykle představuje – nevědomý, neuvědomělý, podmíně­ný nebo automatický způsob vidění světa. Jde o to být vědo­mý a pozorný. Pokud něčemu opravdu věnujeme pozornost, můžeme tomu porozumět, protože naše nitro se spojí s tím, co vidíme. Propojenost nebo jednota jde ruku v ruce s uče­ním s pomocí bdělé pozornosti.