Zvyšuje podle vás pocit ohrožení, které nyní prožíváme, pozici objektivního vědeckého bádání, nebo naopak víc lidí propadá bludům?

Já se hrozně bojím (opravdu bojím, fakt z toho mám strach), že procento lidí, kteří propadají bludům, stále roste. Jak jsem napsal nahoře, podle mne je to ale neslučitelné s otevřenou, svobodnou společností a strašně na to doplatíme. Bude za tím ale víc věcí. Jedna z nich je, že se nám zbortil starý, hierarchický svět předávání a ověřování vědomostí. Dřív byla pravda to, co se říkalo v kostele, případně ve škole, nebo co napsala Encyklopeadia Britannica. Měli jsme kánon. Podivín, který by lidem vykládal, že je Země placatá, by byl všem k smíchu a se svým bludem by byl zcela osamocen. Teď tomu tak není. Všichni ti osamocení podivíni, co si myslí, že je Země placatá, si vytvářejí webové stránky, online časopisy a diskusní fóra, a protože jsou jich na světě celkem desetitisíce, dělá to dohromady docela velký klub. Navíc jim nahrávají algoritmy vyhledávacích programů jako Google, které stále více diktují způsob, jakým přemýšlíme o světě: ten algoritmus totiž velmi inteligentně předpovídá, jakou informaci hledáte. Když si naťukám do Googlu dotaz „flat earth theory“, teorie ploché země, vyjede na mne několik parodických stránek i článek z astronomického časopisu o tom, jak se tento nesmysl šíří. Když si tentýž dotaz položí stoupenec té myšlenky, vyběhnou na něj desítky stránek z konspiračních webů, které mu jeho teorii nejen potvrdí, ale vyvolají v něm dojem, že tohle je mainstream, že si to myslí skoro každej! Schválně si zkuste do vyhledávače naťukat „onion“: někomu vyjede předpis na polévku, někomu mikrosnímek epidermis cibule. To je fajn a děsně praktické, když chcete rychle najít to, co obvykle hledáte. Je to však tragédie pro jednotný obraz světa, který jsme kdysi mívali, ale teď už je pryč. To je jedna z věcí, které mne překvapily a neuvědomil jsem si je, když jsem někdy v roce 1992 s posvátným vzrušením vyťukával na příkazovou řádku v Unixu připojení na Bitnet (to byl, milé děti, takový předchůdce internetu v době, kdy ještě ani nebyly webové stránky). Já bláhový si myslel, že internet spojí svět, ale on ho ve skutečnosti mimořádně rafinovaným způsobem atomizoval. „Rozum společný všem, zkušenost sdělitelná, poznání platné…“ jsou pryč.

Není ale ta představa ztraceného kánonu jen iluzí? Pochází z doby, kdy publikovat mohli jen vzdělanci, elita – a nikdo jiný slyšet nebyl, tedy nebyl ani zaznamenán. Co když se blábol v podhradí šířil podobně bujně jako dnes, jen na něj nebylo tolik vidět?

Ano, ale v tom je právě ten velký rozdíl. Blábol, na který není tolik vidět, je opravdu méně nebezpečný.

..............

Lidi se ptají, jak je možné, že celosvětová pandemie vůbec propukla. Mě spíš zajímá, jak je možné, že nepropukla už dávno. Mobilita obyvatelstva a zboží je přece intenzivní už dlouhá desetiletí.

Ale vždyť propukla, už mockrát! Pandemie tady jsou, co je lidstvo lidstvem – přesněji řečeno, co je nás lidí tady na planetě dost na to, aby se takový patogen mohl pohodlně šířit a nehrozilo mu nebezpečí, že rychle nakazí malou komunitu a vymře. Spoustu těch krvavých historek jsme popisovali s přítelem Machalou v naší knížce Viry pro 21. století. Když v roce 1346 obléhali Tataři společně s Benátčany město Kaffu na Krymu (dnešní Feodosii, kterou ovládali Janované), posílali katapulty mezi obránce mrtvoly vojáků z tatarského vojska, kteří umřeli na mor a rozšířili ho tak i v Kaffě. Z města se podařilo prchnout čtyřem lodím, které se vrátily domů a rozšířily pak mor po celé Evropě. Šlo o jednu z nejhorších středověkých epidemií „černé smrti“, která stála život skoro třetinu obyvatel tehdejší Evropy. Mimochodem, do Čech se příliš nerozšířila (jak říká kolega Jan Royt, prorektor UK a významný historik středověkého umění, bylo to mj. tím, že Karel IV. zakázal v Čechách průvody flagelantů, aby mu sem mor nezanesly. Hranice nejsou žádné korso, říkal si asi Otec vlasti…). Tahle okolnost, spíš než cokoli jiného, způsobila ohromnou prosperitu a mocenský i kulturní růst Českých zemí ve čtrnáctém století. Mor ovšem mají na svědomí bakterie (Yersinia pestis), ale i viry způsobily historické pandemie. Conquistadoři porazili s hrstkou vojáků a koní velké latinskoamerické civilizace nejen silou střelných zbraní a svojí zoufalou odvahou, ale také díky virům neštovic, které si s sebou přinesli a které nešťastné Indiány kosily po statisících (za to si ovšem dobyvatelé z Nového světa přivezli nejen zlato, drahé kamení a otroky, ale také syfilis).

Já měl na mysli 20. století, kdy se všechno šíří řádově rychleji.

Tak jo, tak 20. století. Vezměme si tedy AIDS, což je rovněž pandemie, která se rozšířila z Afriky (mimochodem také přechodem ze zvířat, v tomto případě z opic) přes Haiti dál dvěma cestami – do Kalifornie a na východní pobřeží USA, a odtud pak do zbytku světa. Tohle je už moderní pandemie se vším všudy: šíří se tryskovými letadly a lidským stykem, občas obojím současně (je dobře zdokumentován případ jednoho z „pacienů 0“, kanadského leteckého stewarda, který osobně infikoval více než 2000 dalších lidí). Ani tohle 35 není nic nového pod sluncem a není třeba lamentovat nad úpadkem mravů. Rychlost, s jakou se syfilis rozšířila po celé Evropě poté, co v roce 1492 přistálo pár infikovaných Kolumbových námořníků ve Španělsku, také nedává mravním zásadám našich jistě hluboce zbožných předků nejlepší vysvědčení. Už roku 1496 zasáhla velká epidemie „neapolské nemoci“ České země za velkých ztrát na životech. A bez tryskových letadel! Španělská chřipka v letech 1918/19, asijská chřipka v roce 1957, hongkongská chřipka v roce 1968, prasečí chřipka v roce 2009, SARS 2003, MERS, ebola 2014 a nyní covid-19 – to všechno jsou pandemie způsobené viry, ve všech případech viry přešlými ze zvířat, a skoro všechny pocházejí z jihovýchodní Asie, konkrétně z jižní Číny. Tedy opravdu nic nového. Měli jsme to čekat, a mnozí z nás to čekali.

A vy?

S kolegou a přítelem Ladislavem Machalou ve zmíněné knize Viry pro 21. století na skutečnost, že nové virové epidemie takřka s jistotou přijdou, upozorňujeme. Ale zase abych naše prorocké schopnosti nepřeháněl: počítali jsme spíš s epidemií nového kmene chřipky.