Málokdo ze současných slovenských básníků vyzařuje takovou auru jako Erik Jakub Groch, který je zároveň autorem knih pro děti a vydavatelem. Košický rodák, neodmyslitelně spjatý s tímto městem, po maturitě na místním gymnáziu zůstal až do sametové revoluce důležitým spoluorganizátorem slovenského literárního a intelektuálního undergroundu a stejně jako například Marcel Strýko udržoval kontakt s pražským disentem. V této době se aktivně podílel na vytváření samizdatových sborníků Nacelle a Trinásta komnata. V 90. letech se začal soustavně věnovat redaktorské a vydavatelské činnosti, v roce 1992 založil vlastní vydavatelství Knižná dielňa Timotej. Je editorem edice současné světové a slovenské poezie VeršeOnline. V současnosti žije, píše a čte v chalupě ve vesnici Uloža. Jméno dědiny v Levočských vrších Prešovského kraje může českému čtenáři znít povědomě – do názvu své poslední sbírky, vydané post mortem, ji umístil (s dlouhým ú na začátku) Ivan Martin Jirous.

Tadeáš Dohňanský, iLiteratura.cz

Ukázky:

Jestli

Jestli jsou oči branou do duše,

naše duše ještě spí,

nebo se dívá jen na sebe.

Jestli jsou ústa východem ze srdce,

je dobře, že slova doznějí,

zatímco srdce se obnovuje.

Milování nezanikne, jen ztichne,

dokud se znovu neuslyší;

jestli se naše tělo rozpadne na tvoje a moje tělo.

Druhý

Vždy, když se probouzím, vidím

z dálky naši Zemi, modré oko vod.

Nerozumím tomu, vesmír bez konce,

narození, život, láska, smrt, bolest.

Teď vidím tvé hnědozelené oko,

jak na mě hledí, stejně nekonečné,

živé, milující, křehké, bezradné.

Vidím, jak mě vidíš, blízko smrti.

Skryješ si tvář do lůna namísto naděje.

Vcházím do tvých úst, hořčičné semínko.

Žádný závoj mezi námi, jen ten druhý.

Příroda

Z procházky se vracíme unavení.

Chci čůrat a jíst, říkáš.

V těch dvou slovech je všecko,

co potřebuješ, dokud se to nestane.

Přeleželá tráva, pahýly stébel

po naší kytici, obnažené keříky šípků,

hlohu, plavého blatouchu, cestička

vinoucí se za námi až k domovu,

odloučenost polí, zahrad, divočiny,

pachuť tvé nasládlé krve v ústech,

všecko, všecko směřoval

o jen k tomu, aby se to stalo